Dlouhá a pořádně klikatá je cesta k první antikoncepční pilulce. Před ní si ženy jako ochranu před neplánovaným početím cpou do těla kde co, včetně řady bizarností.
A to až do chvíle, než jedna houževnatá žena přetaví ve skutečnost svůj sen o „kouzelné pilulce“.
Na začátku 20. století zakoření v odborném světě myšlenka, že hormony mohou zmást ženské tělo, a tím zastavit ovulaci. Rakouského lékaře Ludwiga Haberlandta (1885–1932) následně napadne vyvolat v organismu žen stav, který by napodoboval těhotenství.
„V době těhotenství žena přece znovu neotěhotní,“ argumentuje. Přijde na to, že takový stav dokáže navodit hormon progesteron, který ve zvýšené míře vylučují vaječníky těhotné ženy.
Jeho zjištění se stanou základem pro bádání amerického chemika Carla Djerassiho (1923–2015), kterému se počátkem 50. let 20. století podaří vyrobit syntetický derivát progesteronu, hormon norethisteron, který se stává základem antikoncepční pilulky.
Osvěta od Margaret
Ta by ale nespatřila světla světa bez jedné houževnaté ženy. Američanka Margaret Sangerová (1879–1966) dlouhá léta sní o „kouzelné pilulce“, která by se dala snadno vzít jako aspirin a zabránila by nechtěnému početí.
Je urputnou bojovnicí za plánované rodičovství, za což několikrát dostane přes prsty.
Už v roce 1916, v době kdy v New Yorku platí zákaz antikoncepci propagovat a podávat informace o jejím užití, otevře v Brooklynu na vlastní náklady první americkou kliniku pro plánované rodičovství.
Chudým ženám přednáší o poševním pesaru, prezervativech a jiných druzích antikoncepce. Zájem je obrovský, jenže po deseti dnech všechno utne policie.
Možná by to šlo…
Sangerová se ale nevzdává. Vede nejrůznější výbory, zakládá Americkou ligu pro kontrolu porodnosti, o zásilku pesarů, které nechá dovést z Japonska, se neváhá přít u soudu. V roce 1951 už ale 72leté dámě pomalu docházejí síly.
Večeře s americkým biologem Gregory Pincusem (1903–1967) je možná její poslední šance najít někoho, kdo by vymyslel její „kouzelnou pilulku“.
K jejímu překvapení jí Pincus oznámí, že by to „možná šlo pomocí hormonů, ale že bude potřebovat značné finanční prostředky“. Sangerová na nic nečeká a kontaktuje svou přítelkyni – filantropku Katharine McCormickovou (1875–1967), která výzkum Pincuse a jeho kolegů zafinancuje.
Zkoušky na bláznech
Vzhledem k tomu, že státní zákony, zakazující výzkum antikoncepce, extrémně ztěžují zahájení zkoušek, testují Pincus a spol. výsledný produkt nejprve ilegálně na mužských a ženských pacientech psychiatrické léčebny v Massachusetts.
Další zkoušky proběhnou v roce 1956 v Portoriku. A ač z 221 dobrovolnic otěhotní 17, Pincus prohlásí, že to bylo proto, že nedodržovaly předepsané pokyny a testy prohlásí za úspěšné.
A tak v roce 1957 schvaluje pilulku s obchodním názvem Enovid Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Nejprve pouze pro léčbu menstruačních poruch.
Jako první antikoncepční pilulka je povolena od roku 1960. Během 2 let od její premiérové distribuce ji užívá 1,2 milionu amerických žen. V roce 1967 už je to více než 12,5 milionu žen na celém světě.