Mnich František se stáhne do jeskyně nedaleko městečka Greccio, které se nachází v italské Umbrii. Něco tam intenzivně vytváří. Sousedé jsou v napětí. Od někoho si půjčil domácí zvíře, od jiného dokonce malé děťátko, že ho ohlídá.

Konečně je jasno. Kalendář ukazuje 24. prosince 1223 a všichni se dozvědí, co bylo důvodem podivného chování zbožného muže František z Assisi (1181-1226).

Dokráčí k jeskyni za městem a s údivem zírají na výjev znázorňující narození Ježíše Krista. Uvidí svíčkami ozářenou scénu, které vévodí uprostřed Josef s Marií a děťátkem v jesličkách naplněných senem. Střeží je vůl s oslíkem.

František překvapeným návštěvníkům dokonce zazpívá evangelium, aby atmosféra byla dokonalá. Zavede tak tradici tvorby jesliček i půlnočních mší. Betlém se šíří po světě.

Zvěst se šíří Prahou

Kdy se první jesličky dostávají do českých zemí? Nejde to tak rychle. Musíme si počkat téměř 400 let. Teprve v roce 1590 si Pražané rozrušeně sdělují horkou novinku. „Musíte tu scénu vidět! Je to prostě nádhera!“ O co jde?

Na Starém Městě pražském v kostele sv. Klimenta je možné si prohlédnout barevné figurky ztvárňující svatou rodinu. Dovezli je jezuité. Patrně jde o vůbec první betlém ve střední Evropě, u které postavičky nejsou připevněné k podstavci.

Nedůstojné hračky

Potom se betlémy začínají po našich zemích rychle rozšiřovat. Nejdříve se objevují na šlechtických sídlech nebo u velmi bohatých měšťanů. Postaviček postupně přibývá a vzniká velkolepé divadlo. V 18. století se objevují deskové betlémy.

Marie Terezie ale není příznivkyní těchto výjevů, a dokonce je ve svém dekretu z října 1751 označí „církve nedůstojné hračky pro děti.“ Co se poté stalo? Jesličky se ve zmenšené podobě odstěhovaly do domácností. Proto má spousta rodin svoje betlémy.