Vyhrát v Americe prezidentské volby a usednout do Bílého domu se považuje za čest. Zvolení američtí prezidenti se v nejvyšší funkci většinou nevzdávali svých koníčků a pěstovali je i v nejvyšší funkci. Jedním z nich byla v mnoha případech hudba.
Zvou slavné hudebníky, aby potěšili jejich uši a někteří první muži USA dokonce sami hrají na nějaký hudební nástroj. Když Theodore Roosevelt (1858–1919) nastoupí v roce 1901 do funkce, v prostorách Bílé domu rozhodně nepanuje ticho.
Na klavír mu tady zahraje třeba ruský génius Sergej Rachmaninov (1873–1943) a další slavní umělci. Kromě toho tu hostují i pěvci nebo pěvecké soubory. Zkrátka tóny hudebních skladeb jsou nedílnou součástí života hlavy státu.
Ovládnou banjo i flétnu
Vášeň pro hudbu s Theodorem Rooseveltem sdílejí i další američtí prezidenti. Chester Alan Arthur (1829–1886) si oblíbí banjo a dokonce na něj prý umí hrát. John Quincy Adams (1767–1848) zase ovládá hru na flétnu.
John Tyler (1790–1862) a Woodrow Wilson (1856–1924) jsou pro změnu nadšení hráči na housle. Harry Truman (1884–1972) preluduje na piano, a dokonce existuje filmový záznam jeho exhibice.
Ostatně hudební talent zřejmě měli u Trumanů v rodině. Dcera šéfa Bílého domu Margaret Trumanová (1924–2008) měla ambice stát se operní pěvkyní. Tatínek sice na její zpěv nedal dopustit, kritici z ní ale už tak nadšení nebyli.
Preluduje na tři nástroje
Hned tři hudební nástroje má v malíčku Richard Nixon (1913–1994). Kromě toho, že dokonale zvládá hru na piano, poradí si i s houslemi a akordeonem.
Úplně nejuniverzálnějším a nejmuzikálnějším prezidentem v celé americké historii je ale pravděpodobně Warren Gamaliel Harding (1865–1923), který podle vlastních slov „hraje na každý nástroj“.
