Na hlavě buřinka, pod nosem ostře střižený knír, oděv značně volný – tak všichni známe komika Charlieho Chaplina, který bavil davy, ale vlastní život úplně snadný neměl.
Charlie Chaplin se narodil 16. dubna 1889 ve Walworthu, ale brzy se s maminkou Hannah a o čtyři roky starším nevlastním bratrem Sydneym přestěhovali do jiné části Londýna – Lambethu.
A nebylo to jejich poslední stěhování. Bydliště obvykle měnili podle finanční situace. Otec s rodinou nežil, důvodem rozchodu přitom bylo jeho časté požívání alkoholu, které ho nakonec zcela zničilo.
První vystoupení
Hannah původně působila jako zpěvačka, ale když bylo Charliemu pět let, začaly její dlouhodobé problémy s hlasem. Kvůli tomu pro ni bylo čím dál těžší najít angažmá. Jednoho dne při vystoupení v Aldershotu nechtěně přešla do šepotu.
Její mladší syn tenkrát stál mezi kulisami a sledoval potupu, kdy se jí diváci posmívali. Jenže nakonec to byl právě tento malý hoch, kdo situaci zachránil. Režisér, který věděl, jak umí být legrační, ho odvedl přímo před obecenstvo.
Charlie zpíval a lidé mu házeli mince. V půlce písničky proto ztichl a začal je sbírat. Když mu režisér, snad proto, aby zkrátil ticho, přispěchal na pomoc, chlapec si myslel, že mu jeho odměnu chce vzít a začal ho honit. Sál se otřásal smíchem.
V sirotčinci
V ten den on vystoupil poprvé a jeho maminka naposledy. Živila se pak jako švadlena, ale sužovaly ji bolesti hlavy a psychické potíže. Finanční situace rodiny se zhoršovala a Hannah nakonec musela rozprodávat majetek.
Když Charlieho matka přestala stíhat platit splátky, zabavili jí šicí stroj. Rodina se následně musela odebrat do Lambethského chudobince, kde ji rozdělili. Chlapci putovali do dětské části, maminka do oddělení pro ženy.
Bylo to velice stresující a traumatické pro všechny. Po necelém měsíci oba chlapce přesunuli do školy pro sirotky a opuštěné děti dvacet kilometrů za Londýn. Nejen že byli daleko od maminky, ale navíc Sydney byl v části pro starší, Charlie pro mladší. V zařízení se také používaly fyzické tresty.
Brzy do práce
Když musela být později maminka umístěna do ústavu, protože se její psychické potíže zhoršily, Chaplin pobýval u otce a jeho partnerky Louisy. Oba holdovali alkoholu, a tak už po třicítce nebyl Charles Chaplin starší v dobré zdravotní kondici. Zemřel na cirhózu jater, když bylo jeho synovi dvanáct let.
Maminka se po čase vrátila z ústavu, a tak mohli chlapci žít opět s ní. Tříčlenná rodina na tom stále nebyla finančně dobře a bratři museli záhy začít sami vydělávat peníze.
Budoucí slavný herec vystřídal řadu povolání, například dělal poslíčka v mýdlárně nebo recepčního a uklízeče v ordinaci lékaře.
První herecké krůčky
Charlie toužil být hercem, proto chodil do divadelní agentury, až získal angažmá na 40týdenním turné, kde hrál chlapce Billieho ve hře o Sherlocku Holmesovi.
V roce 1910 se vydal se souborem, v němž hrál, do Ameriky. Plavba trvala dvanáct dní. Šlo o velký krok v jeho kariéře. Kritiky jejich vystoupení sice nebyly právě příznivé, nicméně samotný Charlie vynikal. Svým humorem si naklonil obecenstvo i novináře.
Při druhé cestě do Spojených států amerických v roce 1912 hrál novátorským způsobem, vstupoval během vystoupení vchodem pro diváky a předstíral opilost, potácel se hledištěm a dával vzniknout řadě komických situací.
Poprvé v Hollywoodu
O rok později dostal první lukrativní nabídku pracovat v nových filmových studiích v Los Angeles.
Filmy v něm vznikaly pod taktovkou vlivného herce a režiséra Macka Sennetta, přičemž nápad se řešil těsně před natáčením a pak se před kamerou improvizovalo. Charlie nejprve neokouzlil.
S hraním pro kameru ostatně neměl žádné zkušenosti, hrál divadelním způsobem, nikoliv stylem vhodným na filmové plátno.
Jenže pak přišel zlom. Když jednou Senett Chaplina požádal, aby rychle zaimprovizoval a vytvořil si nějakou postavu, mladík sáhl po malém saku, příliš velkých kalhotách, nasadil si buřinku, pod nos nalepil ostře řezaný knír a nacvičil humornou chůzi.
Tak vznikla legendární postava Tuláka, kterou si diváci okamžitě zamilovali. Od té chvíle Chaplinova kariéra strmě stoupala a brzy zatoužil psát scénáře a režírovat.
Milion!
V roce 1917 dostal nabídku od newyorské filmové společnosti. Za milion dolarů! Díky těmto penězům si mohl v Hollywoodu postavit vlastní studio, kde vyráběl filmy podle sebe.
Neměl ale jen příznivce. Časem v Americe vznikl výbor, který tvrdil, že jsou jeho filmy plné násilí. Trnem v oku bylo však hlavně to, že si v nich často bral na paškál státní systém.
J. Edgar Hoover z ministerstva spravedlnosti měl ve své funkci dohlížet na cizince, a právě této činnosti se v grotesce Chaplin vystěhovalcem umělec vysmíval. A tak se stalo, že si budoucího prvního ředitele FBI rozhněval. Vzniklá nenávist měla fatální následky.
Ach, ty ženy
Chaplin se dostal do společnosti slavných a od roku 1918 si užíval opulentní večírky. Nepil, nebral drogy, ale měl rád krásné mladé ženy. Na jednom z večírků potkal šestnáctiletou Mildred Harrisovou.
Románek vedl k domnělému těhotenství, a protože Mildred nebyla zletilá, musel si ji Chaplin vzít za manželku, jinak by mu hrozilo vězení. Netušil, že dívka doopravdy dítě nečeká. Otěhotněla až jako paní Chaplinová.
Charlie měl kreativní blok a nebyl příliš šťastný, což umocnil fakt, že se syn narodil s vrozenou vadou a po pár dnech zemřel. V té době Charlieho napadlo, že natočí film s dítětem. A tak vznikl jeho první téměř celovečerní snímek, jeden z nejslavnějších: Kid.
Manželství skončilo rozvodem, přičemž Mildred získala polovinu Chaplinova majetku, který už byl v té době úctyhodný.
Další partnerkou byla Charliemu teprve patnáctiletá herečka Lita Greyová. Tentokrát aférka vedla ke skutečnému těhotenství. Děti se nakonec páru narodily dvě, nicméně Lita v osmnácti letech požádala o rozvod.
Film dostává zvuk
Během hospodářské krize muselo studio na čas zavřít. Také přišel tou dobou zvukový film, což byla značná změna. Chaplin pokračoval v němém filmu, k tulákovi se totiž hlas nehodil.
A protože ho diváci měli rádi, „odpustili“ tulákovi řeč, a Chaplin tak prodloužil éru němého filmu.
V roce 1931 odjel do Evropy propagovat svůj film Světla velkoměsta. V Německu ho tou dobou nacisté označovali za nepřítele, dokonce zjistil, že má být odstraněn.
Neustále zmiňovali jeho židovský původ, ale on jim nevysvětloval, že mezi jeho předky žádní Židé nejsou. Uvědomoval si nebezpečí nacismu, zatímco tisk upozorňoval na jeho vizuální podobu s Adolfem Hitlerem.
Zpět ve státech začal pracovat na filmu Diktátor, který měl nakonec 15. října 1940 premiéru. Poselství, které nesl, mnozí nepochopili, i když dnes víme, že byl až prorocký.
Chaplin samozřejmě netušil nic o existenci vyhlazovacích a koncentračních táborů, jinak by se ke komedii pravděpodobně neuchýlil. Hitler film viděl a musel zuřit, stejně jako když se objevilo tvrzení, že se svým knírkem inspiroval právě u slavného komika.
Další rozvod i soud
V roce 1942 se s ním rozvedla třetí manželka, Paulette Goddardová. Čtyřiapadesátiletý Chaplin o dva roky později poznal teprve sedmnáctiletou Oonu O’Neillovou, začínající herečku a svou životní lásku.
Potíže po prožitých romancích ale ještě neskončily. V roce 1943 ho Joan Berryová, s níž měl poměr před Oonou, prohlásila za otce svého dítěte. Pronikla dokonce se zbraní do jeho domu a dvakrát byla zatčena za obtěžování.
Hoover, od roku 1924 šéf FBI, se okamžitě chytil možnosti, jak Chaplina potopit, a proto si případ Joan Berryové vzal osobně na starost.
Krevní zkoušky ukázaly, že holčička není Chaplinovou dcerou, ale FBI zatahala za nitky a tento důkaz byl označen za neprůkazný. Chaplinovi soud stanovil placení alimentů do jednadvaceti let dítěte. To byl však teprve začátek.
Když Chaplin natočil v roce 1947 film Monsieur Verdoux, v němž si udělal legraci ze soudů i politiky, znamenalo to další kolo války s Hooverem. Ten následně Chaplina nepravdivě označil za komunistu a FBI začala herce doslova šikanovat. Chaplin pomalu ztrácel status miláčka společnosti.
Vyhnání z USA
Posledním filmem, který v Americe natočil, je nejautobiografičtější snímek Světla ramp z roku 1952. Světovou premiéru se rozhodl uspořádat v Anglii, a tak nastoupil na loď.
Hoover mu rozhodně nehodlal bránit v odjezdu, ale zařídil, aby kdesi na širém oceánu dostal zprávu, že mu bylo zamítnuto návratové vízum. Chaplin se naz ákladě rozhodl najít pro sebe a svou rodinu nový domov.
Nakonec se usadili na břehu Ženevského jezera ve Švýcarsku. V Hollywoodu měl ale veškerý majetek, protože do Anglie přicestovali jen se zavazadly. Do Ameriky tedy odjela Oona, aby vše rozprodala, potom musela odevzdat americký pas a přijmout britské občanství.
Vůči Americe Charlie zahořkl, ale jinak žil spokojeně v kruhu rodiny a přátel. S Oonou měl osm dětí. V roce 1957 napsal a zrežíroval protiamerický snímek Král New Yorku, kvůli němuž byl opět odposloucháván a sledován
Konec Tuláka
V 70. letech se opět jeho filmy začaly hrát a získával různá ocenění. Britská královna ho povýšila do šlechtického stavu a ve Spojených státech mu byl předán Oscar za celoživotní zásluhy, což mělo po všech útrapách hořko-sladkou příchuť.
Po dvaceti letech se kvůli slavnostnímu večeru, na nějž byl pozván, v dubnu 1972 vrátil do Hollywoodu, kde panovala lítost nad tím, co se stalo. Přepokládal, že studio bylo zbouráno, ale zjistil, že opak je pravdou.
Vypadalo v podstatě stejně, jako když ho opustil, a bylo v něm zřízeno muzeum. Jinak se ale v Los Angeles od dob, kdy tady působil, mnohé změnilo. Na party zorganizované na jeho počest téměř nikoho neznal.
Ve druhé polovině desetiletí mu postupně ubývalo sil a horšila se mu paměť. Zemřel v brzkých ranních hodinách dne 25. prosince 1977.
