„Bude se jmenovat po mé dceři,“ rozhodne se Ruth Handlerová, když si v roce 1958 nechává patentovat štíhlou a 28 centimetrů vysokou krásku Barbie. Ještě netuší, jaký hit s manželem právě posílají na trh.

V polovině 50. let 20. století přijíždí do Švýcarska jistá Američanka Ruth Handlerová (1916–2002). Navštíví tam i jeden bar, kde ji zaujme vystavená panenka s dokonalou postavou.

Vzorem pro ni se stala postava komiksového příběhu uveřejňovaného na pokračování v německých novinách Bild. Komiks vypráví o životě mladé uličnice, slečny Lili.

Redaktoři Bildu využívají obrovské popularity novinového příběhu. Nechávají v roce 1955 vyrobit skutečnou Lili z plastu. Když ji uvidí Ruth, v hlavě jí uzraje plán.

Přesvědčí svého manžela Elliota Handlera (1916–2011), který vlastní hračkářskou firmu Mattel, aby koupil práva k její výrobě. Na papíře i ve skutečnosti se pak rodí štíhlá panenka.

Panenka zvaná koňský ohon

Říká se jí ponytail (koňský ohon) podle účesu ve dvou variantách: blond a hnědovlasé. Barbínin obličej s očima upřenýma ke straně a rudými rty se v továrně maluje ručně. Nechybí ani rudé nehty na rukou i nohou.

Oblečky pro panenku zajišťuje módní návrhářka Charlotte Johnsonová (1917–1997). Nejdříve se rodí černobílé pruhované plavky, později následuje kolekce šatů.

Děvčata už nechtějí přebalovat

Firma Mattel si k představení své novinky vybere newyorský veletrh hraček American International Toy Fair, kde ji 9. března 1959 nabízí obchodníkům.

Stojí tři dolary (dnes panenku z první výrobní série seženete na sběratelských burzách za přibližně dva tisíce dolarů, tedy zhruba 42 tisíc korun).

Nákupčí ze začátku nechtějí riskovat. Dívčím pokojíčkům totiž vládnou panenky v podobě miminek, na kterých si holčičky trénují svoji roli budoucí matky. Jenže děvčata si chtějí hrát i jinak. Horká novinka si proto rychle získává jejich sympatie. O dva roky později k ní přibude i Ken.