Velká část Hitlerova finančního úspěchu spočívá v tom, že si jako spolupracovníka vybral Hjalmara Schachta. Bankéř si vydobyl výbornou pověst už v roce 1923, kdy se podílel na nahrazení znehodnocené měny tzv. rentovou markou

Němcům v té době chyběly zásoby zlata, proto byla měna kryta průmyslovým a zemědělským pozemkovým vlastnictvím. Hjalmar Schacht (1877‒1970) se poprvé setkává s Hitlerem v roce 1931. Vůdce na něj tehdy udělá ohromný dojem.

Jejich spolupráce ale začíná mít už v polovině 30. let povážlivé trhliny. Hitler chce další peníze na zbrojení a bankéř mu rozmlouvá zadlužování Německa.

Honorář za životopis

„Hitler hospodářství vůbec nerozuměl,“ poznamenává Schacht. Kvůli rozporům s vůdcem se v roce 1937 vzdává funkce ministra hospodářství a o dva roky později přichází i o místo ředitele říšské banky. Do roku 1943 ale ještě drží post ministra bez portfeje.

Po válce stane před norimberským tribunálem, je však zbaven všech obvinění. Hitlerovy soukromé příjmy pocházely především z honorářů za knihu Mein Kampf. Dohromady za ni získal přibližně 7,8 milionu říšských marek.

Přepočítáno na dnešní peníze by to dělalo honorář ve výši asi 3,3 miliardy korun.

Nedoplatky se sčítají

Kromě toho si vůdce nechával platit za licenci pro použití své fotografie na známky a plakáty, čímž si přišel na další miliony marek. V letech 1925–1932 navíc vůbec neplatil daně.

„Hitler měl daňové nedoplatky, které nesplácel,“ říká bavorský badatel Klaus-Dieter Dubon, jenž v mnichovských archivech našel vůdcovy daňové doklady. Nedoplatky se za uvedené roky vyšplhaly do výše 405 000 marek.

V okamžiku, kdy se stal kancléřem, už se Hitler povinnosti platit daně z příjmu zbavil nadobro a nedoplatek z minulých let mu úřady prominuly.