Pralidé nejspíše žádné pokusy, jak zhubnout nepraktikovali. Po úspěšném lovu se dobře najedli, a potom zakoušeli období hladu, než se jim opět podařilo ulovit nějakou zvěř. Obézní určitě nebyli.

Každopádně pravěké sošky Venuší ale dokazují, že ideálem tehdy byli lidé spíše korpulentní, což bylo dáno touhou po dlouhodobém zajištění obživy. Není ale úplně jasné, zda sošky měly zobrazit matku-bohyni nebo bohyni plodnosti.

Každopádně maso pravěkých zvířat podle dnešních výzkumů odborníků na výživu rozhodně obsahovalo zdravější tuky než to dnešní, proto bychom se měli snažit, aby se maso chovných zvířat svým složením podobalo masu zvířat divokých.

I když nadváha byla symbolem přežití, zdravé to rozhodně nebylo. I ve starověku, kdy už nebyly životní podmínky tak tvrdé se objevovali tlouštíci.

Keltové i Římané se rádi dobře najedli

Už ve starověku si některé národy dopřávaly jídlo a pití v míře, která příliš zdravá nebyla. O obžerství a opilství keltských válečníků se zmiňuje několik římských autorů. Diodorus Siculus v 1. století př. n. l. píše:

„Když se Keltové opijí, usnou jako pařez nebo se děsně rozzuří.“ Stejný autor pak napsal o Keltech v severní Itálii:

„Jejich postup se neustále zastavoval, protože města se bránila a ježto byli zpiti do němoty.“ Důvod pro pití se u Keltů našel prý vždy – oslava vítězství, oslava blížícího se svátku apod. Hodováním si tak Keltové nezadali se svými sousedy Římany.

Mnozí keltští náčelníci (z nichž svou štědrostí proslul nejvíce koncem 2. stol. př. n. l.

avernský král Luern, který strojil bohaté hostiny pro lid spojené s rozhazováním zlata mezi dav) si na svá sídla zvali slavné bardy, aby opěvovali chrabrost a štědrost svých hostitelů.

Na druhou stranu nutnost zajistit si obživu a války zajišťuje Keltům, Římanům i ostatním národům vatšinou dostatek pohybu.

Originální žvýkací dieta

I když snaha zhubnout se samozřejmě vine ruku v ruce s rizikem obezity, trend diet, jak ho chápeme dnes se objevuje v silnější podobě teprve v 19. století.

Jistý sedlák Jan Schroth se tehdy snažil zhubnout pomocí vinné diety, která neměla se zdravým životním stylem nic společného. Založená totiž byla na nemírném popíjení vína.

Spánek jako prostředek k hubnutí zase na přelomu 19. a 20. století využije francouzský tlouštík Michel Hartigues. Skutečně zhubne úctyhodných 79 kg. První propagované diety se skutečně ve větší míře objevují právě začátkem 20. století.

Američan Horace Fletcher (1849–1919) například usoudí, že nejlepší způsob jak zhubnout je potravu hodně dlouho žvýkat a potom zbytek vyplivnout. Dokonce určuje, kolikrát je třeba jaké jídlo žvýkat.

Popularitu získává také dost drsná tasemnicová dieta, která je založena na tom, že člověk spolkne vajíčko tasemnice, která ve střevech dospěje a postará se o redukci přijímané potravy.

Když dojde k žádanému úbytku váhy, pilulky potom mají tasemnici dostat ven z těla. Oblíbeným způsobem hubnutí se ve 20. letech 20. století stává cigaretová dieta založená na hubnutí kouřením.