Pedro Alonso López (*1948) se narodí jako pohrobek ve městě Santa Isabel v Kolumbii. Jeho otec je členem militantního pravicového hnutí a umírá při jednom ze střetnutí s ozbrojenými silami opozice.
Matka se živí nejstarším řemeslem světa. Pedro je odmala ve stresu z jejích agresivních klientů. Jakmile povyroste, utíká do Bogoty. Mládí prožívá na ulici mezi gangy a krade. Skončí ve vězení kvůli krádeži auta. Mladíčka nikdo nešetří.
Když ho poněkolikáté znásilní spoluvězni, vyrobí si podomácku nůž a dva násilníky ubodá. Cena lidského života u něj v tu chvíli ztratí hodnotu.
Unáší, znásilňuje a vraždí mladé ženy. Vybírá domorodá chudá děvčata. Během druhé poloviny 70. let mu jich padnou za oběť desítky! Klec spadne ve chvíli, kdy se snaží odlákat do svého úkrytu 9leté děvčátko z indiánského kmene. Jeho členové Lópeze zajmou.
Má být pohřben zaživa! V ten moment se do věci ale vloží křesťanský misionář a přesvědčí náčelníky, aby Lópeze předali peruánské policii. Ta ho pro změnu předá do Kolumbie. Jeho spis se ovšem po cestě ztratí.
Nikomu nedojde, že před nimi stojí největší sériový vrah své doby. A propustí ho…
Možná žije kdesi v Andách…
López pokračuje ve své vražedné linii. Bude chycen až roku 1980, když ho obchodník Carlina Ramon přistihne, jak láká jeho dceru pryč. Lopéz jde do vazby, ale odmítá spolupracovat s policií. Místní pastor má však geniální nápad.
Převlékne se za vězně a nechá se zavřít do cely k Lópezovi! Ten se mu nakonec hrdě chlubí vraždami. Policie vyráží na místa, která vyzradil – a nachází hromadné hroby 57 tělíček holčiček i sotva dospívajících slečen. Pod tíhou důkazů začíná vrah vypovídat.
Je shledán vinným z vraždy 110 dívek v Ekvádoru a přizná se k dalším 240 vraždám v Peru a Kolumbii. Před soudem stojí roku 1981 a v roce 1994 je přes protesty veřejnosti zase na svobodě!
V Kolumbii se ho ještě podaří pár let držet pod zámkem psychiatrické léčebny. Nyní je na svobodě a neví se o něm nic. Je možné, že ho již některý z rodičů obětí sprovodil ze světa. Nebo se hlídá? Poslední neobjasněná vražda s podobným rukopisem je hlášena roku 2012.
