Přímo v centru města Plzně se prý kdysi odehrává podivuhodný příběh. Jeho hrdinou má být pohanský kníže Hýkal, který nejspíš dává této oblasti i její jméno – Hýkalka.

Plzeň: Bronzový štít z Jíkalky

Jíkalka, či Hýkalka?

To je však později zřejmě zkomoleno na čtvrť Jíkalku. Šlechtic je zde údajně po své smrti pohřben v plné zbroji. A právě odsud možná pochází i starověký bronzový štít nalezený v roce 1896. Kdo však byl onen kníže Hýkal a odkud přišel?

Z Řecka! Tedy možná…

„Unikátní bronzový štít z 1. tisíciletí před naším letopočtem patřil osobě vysoce postavené, snad knížeti,“ prozrazuje český spisovatel a malíř Vladimír Havlic (1944–2004). Podle jedné z hypotéz pochází štít dokonce z Řecka.

Kde by se ale vzal řecký štít v Čechách, a to dokonce ještě v dobách tak vzdálených? A co onen pohanský mýtus? Je snad převzatou událostí původně řeckého příběhu?

Pochází od Féničanů?

Podle někdejšího plzeňského historika B. F. Horáka by mohl štít z Jíkalky příslušet ke kulturnímu okruhu Fénicie (dnešní Libanon – pozn. red.).

A není vyloučeno, že existují i další možné výklady, které by původ bronzového artefaktu situovaly do jiné části světa. Je štít z Jíkalky, dnes uložený v Národním muzeu v Praze, pohanského, řeckého, fénického, či úplně jiného původu?

Břeclavsko: Trojhrob z Dolních Věstonic

Mrtví, přívěsky a kalendář

Tajemný hrob tří postav, které se navzájem prolínají, objevují archeologové v srpnu roku 1986 v Dolních Věstonicích nedaleko Mikulova.

Kromě kosterních pozůstatků místo ukrývá i přívěsky ze zvířecích kostí a podivuhodný předmět z jílovce, upravený pravidelnými vrypy. Mnozí badatelé považují tento artefakt za pravěký lunární kalendář. Ještě zajímavější je však nevšední poloha zemřelých. Z jakého důvodu byli navzájem propleteni?

Odkaz koloběhu života?

Čeští spisovatelé Jiří A. Svoboda (*1953) a Pavel Dvorský (*1946) poukazují na pozoruhodnou věc. „Všechny tři lebky a pánev prostředního jedince pokrývalo červené barvivo.

Jako by ruce levého muže zasypávaly životadárný klín ženy červeným barvivem. Jako by ve chvílích pohřbu pozůstalí zdůraznili nikoli smrt, ale věčně se obnovující život.“

Rodička a dva felčaři?

Podle profesora archeologie Vladimíra Podborského (*1932) by také mohlo jít o hrob dvou mužů – lékařů a ženy rodičky.

V takovém případě by prý uvažovaný lunární kalendář (znázorňující jeden synodický měsíc, tedy dobu mezi stejnými fázemi měsíce; 29 dní, 12 hodin a 44 minut) ve skutečnosti sloužil jako lékařská pomůcka odměřující dobu těhotenství.

I toto vysvětlení však skrývá otázku: Proč by felčaři leželi spolu s mrtvou pacientkou pohromadě?

Rokycansko: Mystérium zlatého pokladu z Podmokel

Zlato jako mosazné knoflíky

Píše se rok 1771, když rolník Jan Koch z Podmokel narazí na zlatý poklad v kovovém vědru. V tu chvíli to však ještě neví. Považuje totiž zlaté peníze za mosazné knoflíky. Vezme si jich jen tolik, co se mu vejde do dlaně.

Zpráva o nálezu vzácných „knoflíků“ se brzy rozkřikne, a tak se obsah vědra začne tenčit. Nikdo však zatím netuší, jakou cenu ve skutečnosti poklad má!

Pochází mince od Arabů?

Mince putují českými zeměmi a časem jich zůstává jen minimální množství. I to však stačí na jejich pozdější důkladné prozkoumání. Někteří badatelé mají za to, že pochází z arabských zemí. Jak by se ovšem zlato dostalo až do západních Čech?

„Jednoduše díky templářům, kteří jej ukořistili na křížových výpravách do Svaté země (Izraele),“ nabízí možné řešení český badatel Aleš Česal (*1976).

Byl to Krokův poklad?

Existují však i jiné hypotézy. Jedna z nich poukazuje na možný germánský původ zlaťáků, který by měly dokazovat runy, jež se na některých mincích objevují. Stejně tak by ovšem mohl nález příslušet Keltům, kteří zanechali v české zemi mnohé poklady.

A konečně, mince by také mohly patřit knížeti Krokovi, jehož jméno někteří středověcí badatelé vyčetli ze znaků na penězích.

Mšecké Žehrovice: Tajemství keltské opukové hlavy

Střepy z prastaré svatyně

Mystická hlava keltského hrdiny patří údajně mezi největší archeologické objevy na českém území.

Její nález hlásí dělníci z pískovny u Mšeckých Žehrovic na Rakovnicku v roce 1943. Období vzniku původně rozbitého opukového díla určují odborníci na 2. století před naším letopočtem. Poblíž hlavy se také nachází keltská svatyně. Patří unikátní hlava původně právě do tohoto obřadního místa?

Nalezli jsme sochu boha?

Střepy z hlavy se nachází v jámě s dalšími fragmenty. Sem je však zřejmě pohodil kdosi neznalý až v pozdější době. Hlava totiž zobrazuje majestátného muže, který mohl být dokonce keltským bohem!

„Má všechny znaky vyspělého umění, zobrazování hlav božstev Keltů:

zvláštní tvar, účes, vousy, obočí, ušní boltce tvaru jablíček a rýhami ohraničené zřítelnice,“ vyjmenovává božské rysy opukového unikátu český badatel Zdeněk Ministr (1926–2004).

Ukrývá odpověď slunovrat?

Obrácení pozornosti na keltskou svatyni se tak ukazuje jako logický krok. V tomto prostoru mohla být hlava, nebo možná i celá postava, kdysi posvátně uctívána. A nejen to. Podle Ministra zde můžeme najít jasnou orientaci stavby na slunovrat.

Mohou spolu všechny tyto informace souviset? Mohla socha ztvárňovat keltského boha, který ze svatyně vyhlížel přicházející slunovrat? A pokud hlava kdysi byla součástí celé postavy, co se stalo se zbytkem?

Znojemsko: Fragmenty z významného rondelu

Pohřbeno v hlíně a prachu

Rondely. Posvátné kruhové stavby, které jsou typické pro oblast střední Evropy, zůstávají pro mnohé záhadou. Dlouhá staletí spočívají ukryté pod nánosy hlíny a prachu. Zásluhou českých a německých archeologů se teprve ve 20. století dostávají na výsluní.

Jedním z nejzajímavějších rondelů je pak těšeticko-kyjovická svatyně na Znojemsku. Co ve svém nitru ukrývá?

Proč zničili sošky žen?

Svatyně se skládá se ze dvou vnitřních palisád a vnějšího palisádového plotu, který uzavírá plochu o průměru více než 100 metrů. Do stavby vedou čtyři vstupy, které odpovídají čtyřem světovým stranám.

Uvnitř stavby je nalezeno na 300 fragmentů lidských, přesněji řečeno ženských plastik, které byly podle všeho rituálně zničené!

Matriarchát versus patriarchát

Sošky ženského původu snad mohly sloužit jako zástupné oběti božské náklonnosti. Ale jejich pravý význam mohl být také docela jiný.

„Osobně bych řekl, že zničené ženské sošky jsou důkazem procesů provázejících konec matriarchátu a předznamenáním patriarchátu, typického pro přicházející eneolit (4./3. tisíciletí př. n. l.),“ uvažuje badatel Aleš Česal.

Měli zohavené figurky předznamenávat společenskou změnu, či snad ovlivnit vůli božstev?

Kladensko: Makotřaské rituální obětiště

Čtverec temné energie

Na katastrálním území obce Makotřasy se nachází bývalý rituální výkop čtvercového tvaru. Při jeho zkoumání se archeologům daří zajistit spoustu cenných důkazů nevšední historie místa. Sama pravěká osada spadá zhruba do období eneolitu (4./3. tisíciletí př. n.

l.) a posvátné místo zdobí kromě zvláštních artefaktů také neobjasněné kultovní záhady.

Dílo hvězdopravců?

Jsou zde totiž patrné stopy astrologů. „Čtverec je orientován tak, že tu lze najít směry označující nejsevernější východ Měsíce, východ Slunce při letním slunovratu a střední příčka měří 365 megalitických yardů (1 megalitický yard = 82,93).

Můžeme tedy pozorovat jistou kalendářní souvislost,“ míní český záhadolog Pavel Kozák (*1943). Proč ovšem v místě nad čtvercem panuje negativní energie, kterou zde mají cítit senzibilové?

Krev, krev a zase krev

Astrologická svatyně u Makotřas je místem, kde mohlo pravděpodobně docházet k rituálním vraždám a mučení! Při odkrývání nálezu jsou totiž odhaleny zbytky zvířecích i lidských obětí, které zemřely násilnou smrtí.

A vypadá to, že jejich nešťastné duše možná na místě uvízly. Může být temná atmosféra tohoto místa na vině četných dopravních nehod na rychlostní silnici (R7), která svatyni křižuje?

Moravský kras: Masakr v Býčí skále

Nic pro strašpytle

Tajemná jeskyně se skrývá ve skalním masivu nedaleko městečka Adamov. Již dlouhá léta sem proudí skupinky odvážlivců, kteří se nebojí konfrontace s místní negativní energií. Proč se koncentruje zrovna v tomto malebném moravském koutě?

Býčí skála je totiž opředena nepřeberným množstvím legend a děsivých příběhů. Prakticky všechny se shodují v tom, že místo pamatuje krvavá jatka a nelidské rituály!

Horor skrytý pod obilím

Stopy brutálního násilí odhaluje již v 19. století krasový badatel Jindřich Wankel (1821–1897). A že je to morbidní podívaná! Torza lidských těl se tu válí jedno přes druhé.

Odťaté údy jsou položeny na obřadním stolci a kusy zvířecích mršin jsou rozmetány po celém prostoru jeskyně. Nakonec je zřejmě celá krvavá lázeň zasypána ohořelým obilím. Odporná spoušť přitom pochází již z doby halštatské (7.–5. stol. př. n. l.).

Původně kovářská dílna?

Jeskyně však mohla ve své době sloužit také jako kovářská dílna. Kromě zlámaných kostí a rozpůlených lebek se totiž na místě hrůzy našly také stopy po uměleckém kovářství. Tušil kovář, který v jeskyni pracoval, jaké temné rituály se tu děly?

Ozdoby z rukou šikovných řemeslníků silně kontrastují s hrůzou, jejíž známky se rozprostírají všude kolem. Co všechno pamatuje podivuhodná jeskyně v Býčí skále?

Praha: Zbroj svatého Václava

Tajemství pokladu ze sv. Víta

Svatováclavská zbroj je součástí pokladu uloženého v katedrále svatého Víta. Skládá se z přilby, kroužkového brnění, pláště a meče knížete Václava (†935).

Mnoho lidí obdivuje krásu historických artefaktů, avšak netuší, že zbroj obestírají letitá tajemství. Panují totiž dohady a spory ohledně stáří, provedení i původu jednotlivých částí!

Ódin, nebo Ježíš?

Stáří helmice nelze přesně určit, protože jednotlivé použité materiály časově nekolidují. Také výjev Ježíše Krista zdobící helmu vzbuzuje četné dohady.

Není totiž vyloučeno, že ve skutečnosti nejde o křesťanského Spasitele, ale o germánského boha Odina! Některé badatele k tomuto závěru vede mimo jiné provedení kříže, který nese postavu nikoliv přibitou na kříž, ale přivázanou. Právě Ódin měl přitom podle legendy zemřít přivázaný k obětnímu stromu!

Meč nebyl Václavův?

Velkou záhadou je také meč svatého Václava. Proč? Slavnému knížeti totiž pravděpodobně vůbec nepatřil!

„Jde o typickou gotickou zbraň, a podle všeho jej nechal vyrobit až Karel IV. (1316–1378) jakou součást korunovačního inventáře,“ tvrdí badatel Aleš Česal a dodává, že ani toto určení ale není stoprocentní.

Na meči je totiž použita odrůda křišťálu, tzv. záhněda, která se přestává používat už v 12. století. Kdy tedy vlastně meč vznikl?