Má zlato v hrdle. Tento dar je ale draze vykoupen překážkami, které jí osud prakticky po celý život hází pod nohy. Její matka ji opustí krátce po narození, aby si splnila sen o kariéře slavné zpěvačky.
Otec pro změnu v roce 1916 narukuje do francouzské armády, a tak děvčátko skončí u své babičky, která vede nevěstinec v Bernay v Normandii.
Úlohu milující rodiny zastanou prostitutky naprosto vzorně. Hlavně v době, kdy Édith, celým jménem Édith Giovanna Gassionová (1915–1963), od tří do sedmi let nevidí v důsledku keratitidy (zánět rohovky) nic než tmu.
První veřejná vystoupení má na ulici pod dohledem svého otce, který jako potulný akrobat cestuje po celé Francii. V roce 1935 se na ni usměje štěstí.
A to prostřednictvím majitele nočního klubu Louise Lepléeho (1883–1936), kterému drobná zpěvačka, (měří pouhých 142 centimetrů), pějící na pařížském předměstí, doslova učaruje.
Navlékne ji do černých šatů, které se stanou jejím poznávacím znamením, a dá přezdívku La Môme Piaf, tedy malý vrabčák.
Šlape, aby měla na pohřeb dcery
Jenže každé její štěstí je vyváženo neštěstím. Dne 6. dubna 1936 je Leplée zavražděn a Édith je navíc chvíli vedena jako spolupachatelka, vzhledem ke svým kontaktům na pařížskou galerku.
Obvinění je sice zproštěna, někdy do tohoto období se ale datuje začátek její proměny v nešťastnou a depresivní ženu, závislou na alkoholu, morfiu a dalších lécích proti bolesti.
V únoru 1933 porodí dcerku Marcelle, jejímž otcem je poslíček Louis Dupont (1915–1965). Jenže ta o dva a půl roku později umírá na zánět mozkových blan. Tehdy si poprvé a naposledy Édith vyzkouší nejstarší řemeslo. To, aby měla čím zaplatit dcerčin pohřeb…
Obvinění z kolaborace
Na síle nabere její kariéra paradoxně během německé okupace Francie za druhé světové války. S čím dál větším úspěchem vystupuje v nočních klubech a nevěstincích. Stává se velkou oblíbenkyní hlavně německých vojáků a příslušníků gestapa.
Dokonce je pozvána na turné do Berlína. Vydělá si tak na luxusní byt v Paříži, po válce je ovšem obviněna z kolaborace a musí složitě dokazovat, že se nijak neprovinila. To se jí podaří, a tak se krátce po válce může dostat na svůj pěvecký vrchol.
Na přelomu 40. a 50. let po ní publikum šílí doma i na světových turné. Její ložnicí v tu dobu procházejí desítky mužů – od prostých dělníků, až po umělce a vrcholové sportovce.
Životní láska zahyne v letadle
Jedním z nich je boxer Marcel Cerdan (1916–1949). Milostných vzplanutí zažije Édith opravdu hodně, pravou lásku ale jen jednu a tou je právě on. Potkají se v roce 1947 během jejího turné po USA. Cerdan je ženatý a má tři děti.
Jenže přitažlivost mezi nimi je silnější než jakýkoliv předchozí závazek. Na konci říjnu 1949 jí zavolá, že má v úmyslu za ní z Paříže, kde je na tréninkovém kempu, přijet do New Yorku, kde Édith v tu dobu pobývá.
Plánuje jet lodí, ale zpěvačka ho přemluví, že letadlem to bude rychlejší. Jenže pilot nezvládne mezipřistání na Azorských ostrovech, havaruje, čímž zabije nejen sebe, ale i všechny na palubě.
Trpí, přesto ohromuje davy
Děsivá tragédie její život navždycky změní. Cerdanovu smrt si nepřestane dávat za vinu. Aby utišila svou bolest, bere velké dávky morfia a topí se v alkoholu. V roce 1951 vše ještě zhorší autonehoda, po kterém přestane všechny své démony zvládat.
Několikrát skončí v léčebně, kde se víceméně neúspěšně pokouší se závislostmi skoncovat. Přesto dál svým zpěvem ohromuje davy.
Když poněkolikáté vyprodá slavnou pařížskou hudební síň Olympia, ironicky poznamená, že „to je stejně jen proto, že ji publikum chce vidět umřít na pódiu.“ Toho se ale nedočká. Édith Piaf umírá 10. října 1963 doma v Plascassier u města Grasse. Osudnou se jí stane rakovina jater.
