Považujete list papíru za něco naprosto obyčejného, co vlastně ani pořádně nestojí za pozornost? Ve středověku to bylo naopak. Ručně vyrobeného papíru bylo málo, byl proto považován za velkou cennost. A věřte nebo ne, dokonce se i falšoval. Jak se proti zločinným praktikám papírny bránily?

Původně se pro výrobu ručního papíru používaly síta z bambusových rohoží či trav, ovšem Italové je nahradili praktičtějšími, a hlavně mnohem trvanlivějšími z rovnoběžně uložených drátků, které jsou nedaleko vedle sebe.

Ruční papírny už od středověku používaly značky v podobě takzvaných průsvitek neboli filigránů. Na zhotovené kovové papírenské síto se upevní značka vytvořená z drátků.

Když probíhá výroba papíru a vlákna se usazují na sítu, v místě značky vytvoří ve struktuře papírové hmoty takzvanou průsvitku. Na obrysech značky se usadí méně papírových vláken a na průhledu papírem je potom vidět obrazec. Označení tak vzniká přímo ve hmotě papíru.

Zákazy použití cizí značky

Každá papírna má svoji vlastní značku, a proto průsvitka neboli filigrán jednoznačně prozrazuje, kde papír vznikl a kdo je jeho výrobcem. Důvodem ke zrození průsvitek ale není jenom chuť papírenského mistra pochlubit se svojí úspěšnou prací.

Znesnadňuje tak padělání papíru. Například už italský právník Bartolo Sassoferrato (1314–1357) ve svém díle z období let 1340–1350 mluví o zákazech použít značku jiného výrobce nebo značku dokonce padělat.

V kurzu jsou mýtická stvoření

Jaké motivy se na průsvitkách nacházejí? Kromě různého nářadí a náčiní z papírenské výroby jde třeba i o mytická stvoření jako jednorožce, draky nebo o mořské panny. Která průsvitka je nejstarší? Hovoří se o té, vyrobené v roce 1282 v italském Fabrianu.