Období mezi roky 1871 až 1914 se říká Belle Epoque. Krásná doba. Bezstarostná doba nebývalého technického pokroku, rozkvětu kultury, míru, prosperity, spokojenosti a optimismu.

Jenže i v té krásné době dochází k mordům tak ohavným, že se zapíší do historie.

Kariéru v uniformě začíná 11. dubna 1855 jako kyrysník, který to pro své mohutné rozměry a sílu dotáhne až do elitního 1. kyrysnického pluku císařské gardy. V jeho řadách si při druhé italské válce za nezávislost vybojuje medaili.

Poté se, možná i díky své výšce, protože měří 184 cm v době, kdy je průměrná velikost mužů 165 cm, dostává do jednotky sloužící jako ochranka císaře Napoleona III (1808–1873) a zajištující bezpečnost Tuilerijského paláce.

Výška, síla, mužný vzhled a pohledná tvář s nahoru zakrouceným knírem, přitahuje dívky jako magnet a Prévost si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek zájmu z jejich z strany.

Po skončení služby se díky doporučení nadřízených dostává do služeb městské policie jako strážník, který má udržovat klid a pořádek v ulicích Paříže. Jenže pak se to nečekaně zvrhne.

Toho večera byl Prévost klidný

Na večer 10. září 1879 si Prévost domluví obchodní schůzku s klenotníkem, od kterého chce na splátky koupit zlatý řetízek. Jenže místo nákupu je z toho vražda, protože Prévost zlato miluje a chce víc než jeden řetízek.

V okamžiku, kdy klenotník Alexandre Lenoble (1841-1879) vypisuje účtenku, přesune se strážník nenápadně za jeho záda a železnou tyčí ho dvěma údery do hlavy zabije. Klenotník ani nestihne vykřiknout a zkušený řezník nezaváhá.

„Nožem jsem otevřel hrdlo a pod zející ránu umístil nádobu na krev. Když přestala vycházet, svlékl jsem tělo a stáhl ho z kůže. Potom jsem ho naporcoval.

Trvalo to dvě hodiny.“ vypoví později na policii a přidá popis, jak zabalené kusy masa ukrýval v kanalizaci a na opuštěných pozemcích v okolí. Když se vrátí, dá si večeři a jde spát. Netuší, že jeho nenápadná snaha zase až tak nenápadná nebyla.

Balíček v kanále

Paní Thiéryová totiž vidí jak hází jeden z balíčků do kanálu a když zmizí za rohem, jde se podívat.

Najde balíček uvízlý v průlezu a upozorní policistu Hardyho, který ho odnese na policejní stanici a požádá místního řezníka a lékárníka o pomoc s identifikací masa. „Jde o lidské maso a tato část je z ramene,“ shodnou se.

Okamžitě je zahájeno pátrání a ještě než se rozední najdou policisté dalších 77 kusů. V místní márnici se pak pokusí tělo znovu sestavit a zjistí, že chybí pouze hlava, a kus který se nikdy nenajde.

„Sebral ho chudý muž, který ho považoval za telecí a uvařil ho své rodině.“ uvádí vyšetřovací spis. Další den znovu zasáhne paní Thiéryová, která Prévosta popíše policistům tak dobře, že si pro něj rovnou dojdou.

Hlava je v kotli

Nezapírá dlouho. Jeho lži jsou průhledné a nepříliš promyšlené, což brzy pochopí i on sám. Když se komisař Lefébure zeptá:

„Tak jde ta hlava?“ Jen pokrčí rameny a odpoví „Doma, v kotli.“ Při prohlídce místa činu a dalším výslechu z něj nakonec vypadne další šokující přiznání. Není to poprvé, kdy něco takového udělal.

V neděli 27. února 1876 po hádce ve stejném bytě uškrtil svou milenku Adele Blondinovou a tělo zlikvidoval stejným způsobem jako klenotníka Lenobla.

Vzhledem k jeho profesi policisty a vojenské minulosti v elitním sboru, stejně jako způsob, kterým naložil s těly svých obětí, se jeho případ stává jedním nejsledovanějších soudních procesů desetiletí.

Dopadne stejně jako jeho oběti

Ač je podezříván z dalších dvou vražd, kategoricky je popírá. Úřady naléhají na soudy, aby se s ostře sledovaným procesem příliš nepáraly a tak je Prévost odsouzen pouze za dvě vraždy.

Veřejná poprava gilotinou se koná v pondělí 19. ledna 1880 v sedm hodin ráno a tělo poté poslouží mladým lékařům k experimentům s reakcí svalů na elektřinu.

Nakonec je v rámci vědeckých výzkumů rozpitváno na malé kousky, takže by se dalo říci, že vrah dopadl stejně jako jeho oběti.