Jindy usměvavý muž stoupá po schodech k šibenici. „Bůh ochraňuj Německo,“ procedí skrze zuby a hlas se mu znatelně třese. „Znovu se uvidíme,“ utrousí ve chvíli, kdy mu kat zakrývá hlavu. To ještě netuší, že místo zlomení vazu ho čekají dlouhé minuty dušení!

Spojenci po válce zosnují proces, v němž odsoudí přední nacistické pohlaváry. Soud vynese 12 trestů smrti, kat John C. Woods (1911–1950) jich ale vykoná pouze deset!

Vylhaná kariéra

Rodák z Kansasu nedokončí střední školu a hledá smysl života v armádě. K námořnictvu narukuje v prosinci 1929, jenže už po třech měsících dezertuje.

„Není považován za hrozbu pro sebe ani pro ostatní,“ tvrdí armádní psycholog, i tak Woodse ze svých řad vypoklonkují. Pracuje jako dělník, ožení se a všechno je zalité sluncem.

Na někdejšího vojáka si úřady vzpomenou v roce 1943, kdy se Woods vylodí v Normandii. Když Spojenci osvobodí Francii, hledají kata, který by křižoval zemi a vykonával exekuce. „Něco podobného jsem dělal v Texasu a Oklahomě,“ dušuje se Woods.

Nadřízeným ale drze lže. Ostatně poslední oběšení v Oklahomě probíhá tři měsíce před Woodsovým narozením.

Jak nezlomit vaz…

Nikoho lepšího nemají, a tak Woods začíná kariéru popravčího. Většinou má na svědomí americké vojáky, kteří se proviní dezercí. Jenže největší výzva na něj teprve čeká.

Po konci války působí v Landsbergu, kde kouká pod ruce Johannu Reichhartovi (1893–1972), nacistickému katovi, jenž působí v amerických službách. A v říjnu 1946 to přijde, Woodse vybírá Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku.

Původně má vykonat 12 rozsudků smrti, jenže Martin Bormann (1900–1945) není k nalezení a Hermann Göring (1893–1946) spáchá v cele sebevraždu.

A tak Woods měří oprátku pouze deseti pohlavárům, mezi nimi bychom našli bývalého ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa (1893–1946) či vysoce postaveného nacistu Ernsta Kaltenbrunnera (1903–1946). Podle historiků odsouzení během poprav trpí. Mechanismus, který jim měl zlomit vaz nefunguje, a tak umírají dlouhé minuty.

Katův konec

„Oběsil jsem těch deset nacistů a jsem na to hrdý,“ řeční Woods před novináři. „Ani jsem nebyl nervózní,“ přidává k dobru. Jenže po Norimberku jeho kariéra strmě klesá. I tak stihne za dva roky popravování zmařit na 100 životů.

Jeho další kroky vedou na Marshallovy ostrovy, kde slouží jako seržant americké armády. V červenci 1950 se rozhodne opravit nefunkční osvětlení, které se nachází ve vodě. Jenže zařízením v jedné chvíli projede elektrický proud, a ten se Woodsovi stává osudným.