Bez jakéhokoli jištění hodlá vylézt na kilometr vysokou horu s téměř kolmou stěnou. Stačí jediná malá chybička a zemře. Zvládne to?

To rozhodnutí zraje osm let. Tolik času uplyne od první myšlenky, přes náročné plánování a ještě náročnější přípravu, až po okamžik, kdy se nadechne a začne šplhat.

Místo školy hory

Američan s polskými kořeny Alex Honnold (*1985) je fenomenální horolezec a ve svých 30 letech legenda sólolezení.

Zejména jeho extrémní formy bez jištění lany, která je tak nebezpečná, že se jí věnuje sotva jedno procento horolezců a z nich se jen málokterý dožije důchodu.

Alex propadne výškám jako desetiletý kluk a v devatenácti nechá školy, aby se mohl věnovat jen lezení. Hodně cestuje. „Žil jsem v dodávce na parkovišti. S rozpočtem 88 centů denně.

Nebylo to špatné, ale občas si říkáte, že mít koupelnu taky není špatné.“ Připisuje si řadu významných výkonů, jako zdolání stěny Moonlight Buttress v americkém národním parku Zion či skalního útvaru Half Dome v Yosemitském národním parku. Začíná se o něm mluvit, stává se horolezeckou hvězdou.

Cestu se naučí nazpaměť

Kolem skalní stěny El Capitan v Yosemitském národním parku krouží roky. „Každý rok jsem tam jel, podíval se na těch 975m kolmé žuly, hlavou mi blesklo, že to je hodně špatný nápad a vycouval.“ Z možných tras si zvolí Free Rider.

Vyleze nahoru 47 krát, podrobně ji mapuje a zjišťuje zda vůbec lze některé úseky bez lana zdolat. Je důkladný. Přemýšlí nad každým pohybem těla a celou trasu v duchu prochází krok za krokem, dokud si nezapamatuje každý centimetr a každý pohyb.

Podle jeho přítele Jimmyho China (*1973) má navíc neobvyklou schopnost kontrolovat svůj strach. Sken mozku opravdu ukazuje, že jeho amygdala se aktivuje až při mnohem větším vzrušení než u většiny lidí. Ale to není vše.

„Pohyb přes místa, která vyvolávají strach opakuji znovu a znovu, až se jich bát přestanu.“ Lidé, kteří přesně ví, co se chystá udělat, jsou přesto zděšení. Zejména když Alex naváže vážný vztah se sympatickou Sanni McCandlessovou (*1992).

„Když lezete bez jištění, musíte mít duševní brnění a jakýkoli romantický vztah ho nahlodává. V podstatě nemůžete mít obojí,“ vysvětluje Alexův kolega a přítel Tommy Caldwell (*1978).

Je to na pytel

Při sólolezení bez jištění lany není absolutně žádný prostor pro chybu. Sám Alex přiznává, že většina sólolezců, které znal, už je po smrti. On sám se přitom chystá k nejtěžšímu kousku tohoto způsobu lezení a ještě má mít kolem sebe filmový štáb.

Ani on, ani filmaři, všechno zkušení horolezci, nejsou v klidu. „Stále přemýšlíme jak to udělat, abychom při natáčení nerozhodili jeho koncentraci nezpůsobili jeho pád. Stačí pohyb lana, uvolněný kamínek, nebo dron.“ Navíc je tu slunce.

Není dobré, aby na Alexe svítilo v nejhorších úsecích. Jenže to znamená začít s výstupem v podstatě za tmy, kolem 4 hodiny ráno. Faktorů nepohody je nakonec tolik, že první pokus na podzim 2016 vzdá. „Je to na pytel. Nechci tu být. Balím to,“ oznamuje.

Vadí mu cirkus okolo, navíc nemá absolutní důvěru v pravou nohu, zraněnou před několika týdny.

Jako přistání na měsíci

Nevzdá to a v sobotu 3. června 2017 se vrátí. Bez filmařů, kteří až na pár tichých dronů zůstávají dole. Tentokrát je uvolněný. Postupuje rychle. Nezasvěcenému to může připadat jako brnkačka, ale není.

„Je tam pár míst, kde musím spoléhat na drobné nerovnosti, změny v textuře skály, a můj život závisí na jednom nášlapu.“ Ač se to zdá nemožné, tentokrát to zvládne. Za tři hodiny a 56 minut je nahoře.

Světová horolezecká komunita se shoduje, že jde nejodvážnější a nejúžasnější počin v historii lezení. Caldwell, který horu několika cestami také zdolal dokonce Alexův výkon přirovná k horolezeckému „přistání na měsíci“.