Původ lidské řeči je stále ještě záhadou. Záchytné body hledají vědci v komunikaci zvířat, zvláště u pěvců. Ale zdá se, že mnohem blíže k nám budou mít delfíni.

Každé novorozeně se musí co nejrychleji nadechnout, jak lidské, tak zvířecí. Malí delfíni, kteří přicházejí na svět pod vodou, to ale mají složitější. I když vynořit se jim velí instinkt, pomáhá jim matka, která je navádí ke hladině. Už tím vzniká první těsné spojení, které bude během let sílit.

Základy komunikace

Delfíní dětství není krátké, trvá nejméně dva roky, častěji ale až šest let. Po tu dobu se mládě spoléhá na pomoc a ochranu matky. Důležitým vodítkem jsou pro něj zvukové signály, kterými se na něj matka obrací.

U delfínů to není nic zvláštního, jsou známí schopností domlouvat se mezi sebou širokou škálou pískavých a klapavých zvuků. Při péči o mládě ale matka běžný hlasový repertoár mění a přepíná do delfíního „šišlání“.

Vyšší hlas

Mezi matkou a mládětem především probíhal takřka nepřetržitý dialog. Samice navíc značně rozšiřovaly svůj hlasový rejstřík, a to hlavně směrem k vysokým polohám.

Technicky řečeno dosahovaly pískavé zvuky matek v průměru o 1,2 až 2,4 kilohertzů vyšších maximálních frekvencí než při komunikaci s dospělými.

Současně o něco snižovaly minimální frekvence, čímž vytvářely celkově větší šířku pásma hlasového rejstříku určeného pro mláďata.

„Dělaly něco velmi podobného jako lidské matky, když mluví vysokým hlasem na své děti,“ vysvětlila mořská bioložka Laela Sayighová z oceánografického institutu Woods Hole v Massachusetts.

Lepší učení?

My rovněž zvyšujeme tóninu hlasu, když mluvíme na kojence nebo batolata. Není to jen hloupá hra, vědci už delší dobu vědí, že děti skutečně dávají přednost žvatlání před normální mluvou dospělých.

Sayighová proto předpokládá, že něco velmi podobného se odehrává při komunikaci mezi delfíními matkami a jejich potomky. Speciální „dětská řeč“ zřejmě lépe upoutá pozornost mláděte, posiluje vzájemné pouto a usnadňuje delfínkovi hlasové učení.