Třebaže je rakouský skladatel Franz Schubert (1797–1828) neuvěřitelně pracovitý, nikdy se mu nepodaří se finančně zajistit. Po celý život musí proto spoléhat na pomoc svých příbuzných, přátel a obdivovatelů.

Se Schubertovým dílem se začíná veřejnost seznamovat teprve v posledních letech jeho krátkého života.

Francouz Hector Berlioz (1803–1869) ve své umělecké tvorbě dokonale vystihuje pojem romantický umělec. Je impulzivní, nekonvenční a zároveň také citlivý.

Jeho hudba vyjadřuje temperament, což potvrzuje například v nejznámějším díle Fantastická symfonie. Jakmile amatérský hudebník Adam Liszt zjistí, že má jeho syn Ferenc (1811–1886) hudební talent, zamíří s rodinou do Vídně a do Paříže.

Potomka předvádí ve šlechtických rodinách, byť chlapci samotnému to po chuti příliš není. Po otcově smrti roku 1827 proto na čas přestává vystupovat.

Nepřeje peníze konkurenci

Německý hudební skladatel Richard Wagner (1813–1883) nemá příliš rád Židy. Příčinou jeho antisemitských nálad jsou zřejmě finanční úspěchy dvou jeho židovských konkurentů, skladatelů Giacoma Meyerbeera a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Sám totiž moc peněz nemá. Rodiče budoucí německé klavírní virtuosky Clary Schumannové (1819–1896) si myslí, že je jejich dcerka hluchá. Až do svých čtyř let totiž nemluví.

Ve chvíli, kdy už ztrácejí veškerou naději, se děvčátko najednou rozmluví. Otec ji učí hrát na klavír a už od jejích devíti let nutí Claru veřejně vystupovat.

Kolauduje varhany

Rakouský skladatel a varhaník Anton Bruckner (1824–1896) získá za svá rozsáhlá díla uznání teprve v roce 1884, kdy představí světu svoji Sedmou symfonii. Ve stejném roce také přijíždí do Prahy, kde kolauduje nové varhany v Rudolfinu.

Už od svých 14 let je Němec Johannes Brahms (1833–1897) velice zdatným klavíristou. Ve hře, ale později i v komponování uctívá hlavně tradice a klasické formy.

Kvůli tomu si vyslouží pohrdání modernistů, především příznivců Richarda Wagnera, který o něm říká, že je „toporný“.