O vydání prvních privilegií Židům žijícím u nás se postaral Václav I. (1205–1253), jejich znění ale bohužel neznáme. Postavení Židů pak v letech 1254–1262 upravuje jeho syn Přemysl Otakar II. (kolem R. 1233–1278) ve spise Statuta Iudaeorum.
Stávají se královským majetkem, protože získávají postavení služebníků královské komory. Útok na ně se tak v podstatě rovná útoku přímo na krále. Ovšem ochrana Židů také něco stojí.
Proto musejí židovští obyvatelé řádně platit daně, a navíc půjčovat panovníkovi peníze. Toho samozřejmě čeští králové rádi využívají. A přestože mají ochranu, i tak dochází k pogromům.
Nekřesťanské peníze
Půjčování peněz se ve středověku opíralo o Bibli. Věřitel nesměl dostat víc peněz, než dlužníkovi poskytl, jinak by spáchal hřích. To v roce 1179 potvrzuje i třetí lateránský koncil, který lichváře vylučuje z křesťanské společnosti.
Zákon se ale nevztahuje na Židy. Ti se nesmí věnovat obchodu, řemeslům a zemědělství, zbývá jim proto jenom finančnictví a lichva. Právě tehdy proto vzniká pojem „nekřesťanské peníze“. Lichvářské úroky u Židů jsou různé.
V době císaře Karla IV. (1316–1378) tvoří asi 50 procent z půjčené částky, ale na počátku 15. století a během husitských válek stoupají až na 90 procent!
Císař má prsty v pogromu
Na jaře roku 1348 propuká v Evropě epidemie moru, která kosí lidi po tisících. Hledá se viník tragédie a vzápětí je nalezen – Židé. Ti totiž umírají na černou smrt mnohem méně, nejspíš kvůli tomu, že žijí v ghettech a nově příchozím lidem se vyhýbají.
Také přípravy košer jídla přinášejí mnohem lepší úroveň hygieny. Hysterie vyvrcholí vlnou pogromů, konají se procesy, lidé Židy vyhánějí, upalují na hranicích, jejich majetek zabavují.
Dokonce i Karel IV. nechá zbourat ghetto v Norimberku a zdejších 900 Židů musí město. V Praze proběhne pogrom o Velikonocích roku 1389.
Nemusejí nosit značku
Mnohem větší svobodu získávají Židé díky dekretům císaře Josefa II. (1741–1790) v roce 1782 Židé. Konečně mohou studovat na univerzitě, věnovat se různým povoláním, v některých oblastech i vlastnit půdu.
Nemusí nosit na šatech potupné označení v podobě žlutého kolečka. Smějí zakládat peněžní ústavy a manufaktury, ale stále nesmí vstoupit do státních služeb. Proti dobám Josefovy matky, která v roce 1744 vyhnala 20 000 Židů z Prahy, je to ale obrovský pokrok.
Jakmile Židé dostanou příležitost opustit ghetto, stěhují se hromadně pryč. A do domů židovských finančníků se paradoxně stěhují ti nejchudší Pražané. Situace v Josefově ve 2. polovině 19. století podle toho vypadá. Všude jsou hromady odpadků a na pět až deset bytů připadá jedna toaleta.
