Voda musí téct. Až otočíte kohoutkem a natočíte si JI do sklenice, na tuhle jednoduchou pravdu si vzpomeňte. Dokáže ušetřit nejednu starost…
Batoh postavit do předsíně, zout boty, kabát na věšák – a honem pro sklenici vody. Po cestě z chladného víkendu na chalupě si tělo stěžuje na žízeň. Pokud se v tuhle chvíli chcete zeptat, zda je voda z kohoutku zdravá, odpověď může znít:
„Byla.“ Voda musí splňovat přísné hygienické limity hlídané zákonem o ochraně veřejného zdraví a vyhláškou o pitné vodě, jenže pokud ji necháte několik dní odležet v potrubí, nikdo už za kvalitu neručí. Naopak.
Koledujete si o nevítanou návštěvu bakterie legionelly. Ta si nejvíc libuje v teplotách mezi 35 °C a 45 °C, neudržovaných rozvodech, nebo třeba i v zašlé a vodním kamenem obalené sprchové hlavici. Pokud pár dní nejste doma, vodu pět minut odtočte.
Ekonomické to není ani za mák, ale máte-li sníženou imunitu, může legionella i zabíjet.
Chlor versus chloroform
Břišní tyfus, žloutenka typu A, úplavice nebo třeba cholera. Všechny tyhle a mnohé další nemoci bychom si mohli užívat, kdyby z kohoutků tekla neupravená voda.
Podle typu surové vody se obvykle volí i způsob úpravy – třeba mikrofiltrací, UV zářením, ozonem, ale hlavně chlorem. Ve vodě ho můžeme cítit hned dvěma smysly – chutí a čichem. Škodí našemu zdraví? Chlor je světle zelený plyn a je toxický.
Ovšem ve vodě je v tak nízkých koncentracích, že zdraví neškodí ani při dlouhodobé konzumaci. Chlor je pranýřován na každém rohu, ale stačí nechat vodu chvíli odstát a už o něm nevíte.
Pozornost by přitom měla být na úplně jiných látkách, které vznikají jako vedlejší produkty dezinfekce vody. Rakovinotvorné trihalomethany, mezi které spadá třeba i proslulý chloroform.
U nás máme štěstí – Česká republika pro ně má dvakrát přísnější limit, než udávají evropské směrnice. Ten je sledován při každé kontrole. Pokud se z toho i tak cítíte nesví, převařením se sníží obsah trihalomethanů až o 80 procent.
Co s olověným potrubím?
Pitnou vodou se má šetřit, málokdy se k tomu ale dodá, že až 19 procent vody vůbec nedoteče ke spotřebitelům, protože se vinou chátrajících rozvodů ztratí někde po cestě. To je přibližně 35 litrů vody denně na člověka!
Potrubí může ovlivnit i rozhodování, je-li voda z kohoutku zdravá. Zejména, pokud je olověné. To ale bývá často pokryto filmem uhličitanu vápenatého, takže s vodou ani není ve styku.
Pokud v domě máte olověné trubky a výměna není v plánu, těhotným ženám a miminkům přesto raději kupujte vodu balenou. Nezapomínejte odtočit kohoutek při delší pauze a vodu na ráno si natočte ideálně již večer.
EPOCHAplus.cz srovnává:
Balená nebo kohoutková? Toť otázka! Jednoznačná odpověď, pokud jde o jakost vody, neexistuje. Stejně, jako se může lišit kvalita vody z kohoutku zdroje a úpravy, mívají různou kvalitu i vody balené. Většina ukazatelů ale hraje pro kohoutkovku.
Je levnější, nezamořujete svět jednorázovým plastem a kvalita je srovnatelná. U vody v PET láhvi ale nevíte, jakou cestou si prošla. Nestála celá paleta někde na slunci? Teplem se uvolňují mikroplasty.
Ty si bohužel natočíte do sklenice i z kohoutku, v PETce je jich ale víc. PET láhve navíc obsahují antimon, který zdraví dvakrát neprospívá, ovšem k alarmu chybí odborné studie.