Karel IV. se stává mužem na svém místě. Mistrným diplomatem, který ví, co ve správný okamžik udělat. Ovládá sňatkovou politiku a když mu okolnosti zahrají do karet, neváhá jich využít. Kromě toho kolem sebe soustředí výjimečné muže. Ti mu pomáhají v nelehkém rozhodování.
Díky inteligenci a realistickému uvažování zná Karel IV. své politické možnosti. Dokázal „spolehlivě odhadnout, kdy je nutné reagovat okamžitě, a kdy je výhodnější vyčkat“, píše historik František Kavka (1920–2005).
Panovník je znalcem lidských povah a nikdy se nesplete ve výběru svých rádců a spolupracovníků. V Janovi ze Středy, Arnoštovi z Pardubic a později také Očkovi z Vlašimi získává muže, které může pověřit prakticky jakýmkoli posláním.
Dohodu stvrdí sňatkem
Karel dokonale ovládá i sňatkovou politiku a umí využít také náhody.
V roce 1346 už je římským vzdorokrálem, a když mu o rok později nečekaná smrt Ludvíka IV. Bavora (1282/1287–1347)) uvolní cestu k získání říšského trůnu, chopí se příležitosti. S Wittelbachy se domluví, třebaže jsou v té době v papežské klatbě.
Dohodu stvrdí sňatkem. Bere si Annu Falckou (1329–1353), dceru falckraběte Rudolfa II. (1306–1353).
Nejbohatší z kurfiřtů
Díky své diplomacii a rodové moci utěšeně bohatne, což se projevuje i v jeho mezinárodním postavení. Ze sedmi kurfiřtů, volitelů římského krále, je nakonec tím nejbohatším. Jeho osobní roční příjem činí asi 100 tisíc hřiven stříbra (253 kg).
V pořadí další nejzámožnější kurfiřti, braniborský a kolínský, mají ročně sotva polovinu toho, co on. Karel IV. postavení kurfiřtů, mezi které tehdy patří také český král, upravuje bulou z roku 1356.
