V krátkém časovém úseku umírá spousta lidí na nemoc, která se rychle šíří. Tak můžeme stručně charakterizovat situaci v době epidemií. Jak a kam se v morových časech pohřbívalo, o tom podávají svědectví archeologické nálezy a výzkumy.
V roce 2014 objevují italští archeologové u Théb kostry ve vrstvách vápna a tři pece na pálení vápence. Pocházejí z období 250–271 n. l., kdy se v Římské říši rozmohla morová epidemie a umíralo na ni až 5 000 lidí denně.
Vápno pomáhalo k hygienické likvidaci mrtvých. K šíření nemoci ale naopak přispíval nedostatek hygieny a spousta lidí na malém prostoru v jednom příbytku, což je typické pro období raného i vrcholného středověku.
Tehdy se objevily tři druhy moru odlišné svými příznaky. Nejhorší dýmějový byl typický velkými zduřeninami na krku, v podpaží a tříslech, dále šlo o septický čili otravu krve, a nakonec mor plicní. Po uplynutí 3-5denní inkubační doby často zemřelo až 80 % lidí.
Za všechno můžou blechy
Mor přinese do Evropy roku 1347 skupina uprchlíků z Kaffy, centra obchodníků z Janova na Krymu. Když se už na hroby nedostávalo svaté půdy, začaly místo toho na hřbitovech kopat obrovské jámy a do nich byli kladeni přinesení nebožtíci po stovkách.
Byli sem ukládáni, jako se nakládá v lodích zboží – vrstva na vrstvu,“ líčí italský básník Boccaccio (1313–1375) situaci ve 14. století.
Výzkumy archeologů na francouzských morových hřbitovech z let 1348–1590 odhalily původce, bakterii Yersinia pestis. Nemoc přenášely blechy, které se do Evropy dostaly na krysách, které se usídlily v podpalubí lodí mířících do italského Janova i dalších měst. Odtud se šíří po celém kontinentu.
Pomůže lepší hygiena
Mor zasáhne nejenom Itálii, ale i Francii, kde nakažení námořníci přistávají například v Marseille. Nemine ani Anglii.
Na londýnském náměstí Charterhouse v části města Farringdon dojde v roce 2013 při budování tunelu metra k objevu ostatků morové epidemie ze 14. století. Staré záznamy z roku 1348 napovídají, že zde byl morový hřbitov.
Epidemii tehdy padlo za oběť až 50 000 lidí. Města brzy přijímají radikální opatření, aby se nemoc nešířila – mořeplavci podezřelí z šíření nákazy nesmějí v Benátkách vystoupit na břeh, v Marseille musí od roku 1383 dodržet 40denní karanténu.
V celé Evropě padne za oběť moru podle odhadů 20-30 milionů lidí. Třeba ještě v roce 1665 zahubí morová epidemie v Londýně 100 000 obyvatel. Teprve budování kanalizace, zlepšení hygieny a životních podmínek i lékařské péče pomůže epidemie moru zkrotit.
