„Nevezmu si ho,“ postaví si roku 304 hlavu Lucie (asi 284–304), když jí matka (sama z křesťanské rodiny) po otcově smrti vnucuje pohanského nápadníka jenom proto, že je bohatý.
„Své věno rozdám chudým,“ rozhodne se tvrdohlavá dívka a ženicha rázně a jednou provždy odmítne. „Tajně praktikuje křesťanství,“ udá ji ponížený nápadník. „Obětujte ji pohanským bohům,“ přikáže proto rozčilený soudce.
Dýky nebo oheň?
Lucie se ale odmítá podvolit jeho rozhodnutí. „Odvlečte ji do nevěstince,“ pokyne nyní soudce svým biřicům. Ti ale nemohou s dívkou ani hnout. Přítomný kat jí proto propíchne hrdlo dýkou. Jiná verze říká, že měla být za své křesťanské vyznání upálena.
Ke slovu přichází meč
Jenže plameny ji nestrávily a katovi nakonec nezbylo nic jiného než ji usmrtit mečem. Za svou mučednickou smrt se ocitá mezi svatými. Její jméno Lucie vychází z latinského slova lux, které znamená světlo. Lucie má proto být světlem pro druhé na jejich cestě.
