Situace se zubaři je u nás dost neutěšená. Přitom svého dobrého a zavedeného zubaře, který bude pečovat o náš chrup patří k bontonu. Jak se ale vlastně zubařina vyvíjela a kdy se lidé dopracovali k modernímu
První zubařské zákroky známe už z pravěku. Na pohřebišti Mehrgarh na území dnešního Pákistánu našli archeologové lidské ostatky se zuby vyvrtanými pomocí pazourku. Jak se vrtalo?
Vědci se domnívají, že tehdejší „zubař“ použil luk, pomocí kterého roztočil pazourkové ostří nastavené k zubu. Nález vyvrtaných zubů je podle datování starý 9000 let. O něco mladší je zřejmě zubní náplň objevená roku 2012 na území dnešního Slovinska.
Lidská čelist pocházející z doby před 6500 lety má odvrtané části zubů, které někdo vyplnil včelím voskem.
Chrup zdobí drahokamy
Mayové měli své zubaře už před 2500 lety. I oni dokázali vrtat zuby. Zvládli to díky vrtáku z tvrdého obsidiánového kamene. Nedá se vyloučit ani to, že proti bolesti používali před zubařským výkonem bylinky jako anestetikum.
Do vyvrtaných zubů také vkládali různé polodrahokamy a drahokamy. Okrasné kameny, například jadeit, připevňovali k zubům pomocí přírodní pryskyřice. Už tehdy dobře ovládali podrobné znalosti anatomie zubů. Věděli, jak vrtat, aby nezasáhli nerv. Nechtěli vyvolat infekci a bolest nebo dokonce zlomit zub.
Zuby nejlépe spravují v Paříži
Ve středověku a raném novověku dochází k různým metodám pokus omyl. I když se objevují některé užitečné vynálezy jako například zubní párátka, na druhou stranu se objevují názory, že se zuby dají léčit havraním lejnem nebo vlastní močí.
Pak ale do zubařiny promluví francouzský lékař Nicolas Dubois de Chémant (1753–1824), který si patentuje porcelánové náhrady zubů.
Lidem na konci 18. století radí v péči o zuby příručka Přírodní historie lidských zubů skotského chirurga Johna Huntera (1728–1793), vydaná v roce 1781. Vyhlášeným centrem zubařské péče se tehdy stává Paříž.
Jezdí sem pacienti z celé Evropy, aby si tu nechali spravit chrup a dozvěděli se více o ústní hygieně. Na první moderní zubní pastu si však lidé musejí počkat ještě dalších 100 let.
Roku 1892 ji uvádí na trh americký stomatolog Washington Sheffield (1827–1897).
