Radioterapie, využívající záření radionuklidů, umí v současnosti zachraňovat životy. V minulosti se ale pomocí radioaktivity léčilo ledacos, od trávicích obtíží, přes impotenci až po tuberkulózu.

V roce 1902 se Marii Curie-Sklodowské (1867–1934) a jejímu manželovi Pierrovi (1859–1906) podařil převratný kousek – dokázali existenci nového prvku.

„Moje krásné radium,“ láskyplně ho pojmenovala vědkyně, když v prstech držela obsah zkumavky. Bez ochranných rukavic. Bez protiradiačního obleku. O škodlivých účincích radioaktivity se ještě nic nevědělo.

Co bylo patrné, byl jeho slibný potenciál, na kterém si namastili kapsy také mastičkáři. „Ozařujte ostatní svým mládím a krásou!“ „Radium obnovuje zdraví tisícím!“ začaly se rozkřikovat tiskové reklamy.

Ty celá záříš!

První radioaktivní vlna nadšení zaplavila trh nádobami na čepování ozářené vody. Z pitného režimu se stala módní záležitost. Ale jen pít ji nestačilo.

Radiové lázně v Jáchymově lákaly návštěvníky na koupel prosycenou radonem, radioaktivním plynem, který mohli hosté při lázni zároveň inhalovat trubicemi. Mezi válkami vstoupily do obliby pleťové masky, mýdla, cigarety i zubní pasty s obsahem radia.

Radiendocrinator, plátky radia v luxusním obalu pro náročné zákazníky, zase prozářily bolavá místa. A „vzpružit“ se dalo ledacos: „Muži, nasaďte nástavec jako atletický pás. To usadí instrument pod šourek do správné polohy.

Aplikujte na noc,“ informoval návod k použití. V honu za ještě větší efektivitou se přistupovalo i k rektálnímu podávání. „Účinek těchto čípků na lidské tělo je ten samý jako dobíjení na elektrické baterie. Vita Radium čípky jsou zaručeně neškodné a dokonale bezpečné pro každého.“

Co si ani proutník nezasloužil

Léčba radiem nebyla ale povyražením pro každého. Pro vzácnost prvku a jeho finanční nákladnost si jej mohli pravidelně dopřávat pouze movití „šťastlivci“, jako třeba lev salonů a známý lovec žen, průmyslník Eben Byers (1880–1932).

Původně kvůli zranění, které nepříznivě ovlivnilo jeho do té doby neohrožené libido, začal pít zázračnou vodu Radithor, která ve tmě fosforeskovala. A výsledkem byl nadšen on i dámy v okolí. Byers vydržel pít tři lahvičky medikamentu denně po dobu pěti let.

Do roku 1931 mu celé jeho tělo prorostlo zhoubným bujením – zkolabovaly mu ledviny, radiace mu vyhlodala do lebky díry a lékaři byli nuceni odstranit většinu jeho dolní čelisti.

Samotné jeho kosti byly natolik zamořeny, že někdejší playboy musel být pohřben v olověné rakvi.

Případ ale přitáhl vlnu pozornosti. „Radiová voda fungovala dobře, dokud mu neodpadla čelist,“ psalo se v titulku The Wall Street Journal. Tím byl zatlučen první hřebíček do rakve Radithoru a jemu podobných produktů.