Zabouchne dveře a utáhne si opasek na svém šarlatovém plášti. Sice je brzo ráno, prostranství před šibenicí je ale plné lidí.

Kat vystoupá na lešení, úkosem pohlédne na rozklepaného nebožáka a nabídne mu tabák. Poté přichází krvavé divadlo, na jehož konci pohlavkují římští rodiče své ratolesti!

Císař František Josef I. (1830–1916) vládne Rakousku-Uhersku bezmála 68 let, do kapsy ho strčí římský kat Giovanni Battista Bugatti (1779–1869), jemuž nikdo neřekne jinak než Mastro Titta. Popravčího totiž dělá 68 let a 148 dní!

Pozor, kráčí popravčí!

Poprvé vystoupá na šibenici v sedmnácti letech, kdy 22. března 1796 popraví Nicolu Gentilucciho. Kat trojnásobného vraha, mezi jehož oběti patří i farář, pověsí a rozčtvrtí. Od té chvíle udržuje Bugatti v Římě pořádek.

Za svou dlouholetou kariéru údajně popraví na 514 lidí, sám si o nich vede důkladné záznamy v deníku. V přepočtu tak musí do práce jen sedmkrát ročně.

I tak musí dodržovat jasná pravidla, kvůli vlastní bezpečnosti například nesmí vystrčit paty ze čtvrti Trastevere. Jedinou výjimkou jsou právě popravy, které se často konají na druhém břehu řeky Tibery.

Když Bugatti kráčí městem, a překračuje most Ponte Sant´Angelo, všem vstávají chlupy hrůzou. Postupem času se veřejné popravy stávají oblíbenou atrakcí. Rodiče na ně často vodí své děti, aby krvavé vystoupení sledovaly.

Ve chvíli, kdy trestanci upadne hlava, uštědří svým ratolestem výchovný pohlavek. Ostatní čumilové se zase sází, jak dlouho bude trvat, než hlava spadne do koše či kolikrát se otočí.

Tři centy na den

Bugatti popravuje všemi různými způsoby, od klasického věšení až po stětí sekerou. V roce 1816 mu do jeho smrtícího repertoáru přibývá francouzská novinka jménem gilotina. V soukromí platí Bugatti za zbožného člověka, který nechybí v kostelních lavicích.

Podsaditého chlapíka elegantně oblečeného lidé vídají na ulici s manželkou. Pár však zůstává bezdětný, a tak své síly věnuje do obchůdku se suvenýry, kde jdou na dračku Bugattiho malované deštníky.

Popravování příliš nenese, protože podle některých zdrojů si za jeden pracovní den přijde jen na tři centy. Během exekuce zase nabízí svým obětem tabák, aby si trestanci zlepšili poslední chvíle života.

Samotného Bugattiho předchází legendy, a tak o něm několik řádků napíše básník George Byron (1788–1824), který sleduje popravu tří odsouzenců. Vzpomínku mu věnuje také Charles Dickens (1812–1870).

Dlouhotrvající kariéra končí v srpnu 1864, tehdy sundává kápi jako 85letý kmet. Jeho rudý plášť mimochodem končí v muzeu. Tehdejší papež Pius IX. (1792–1878) mu dokonce přizná penzi ve výši 30 scudi.

Za podobnou částku si lidé mohli pořídit až 80 kilogramů obilí. Štafetu přebírá Bugattiho pomocník, moc dlouho ale nepopravuje, protože exekuce jsou ve Vatikánu zakázány 24. listopadu 1868.