V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Dnes si řekneme, že žádná růže není bez trní a co to znamená, zalistujeme v atlasu mytických příšer, abychom se dozvěděli, co je to hydra a povíme si i to, jak fungují boží mlýny.

Zaboucháme na prázdný sud a zjistíme, proč tolik rezonuje a samozřejmě nezapomeneme ani na červencové pranostiky.

… Boží mlýny melou pomalu, ale jistě

Někdy můžeme mít pocit, že zatímco lumpové velkého formátu se mohou dopouštět prakticky čehokoliv a zákony jakoby na ně byly krátké, obyčejní lidé se dopustí malého prohřešku a trest je nemine.

Pak si vzpomeňme na jednu lidovou moudrost, která říká, že „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“.

To znamená, že za svou vinu budou pykat všichni, dokonce i ti, kterým se před trestem zatím dařilo uniknout.

… Epocha vysvětluje:

Toto přísloví je inspirováno biblickými texty, kde se často objevuje motiv nespravedlivých činů, které zdánlivě zůstanou nepotrestány. Je v nich zakotvena víra v Boží spravedlnost a v soud nad hříšníky, kteří se jednou budou muset ze svých činů zodpovídat.

Přeneseně jde tedy o neodvratný, i když opožděný, trest za provinění. Podobná je buddhistická karma, tedy zákon příčiny a následku, kdy vědomé špatné činy přinesou posléze odpovídající trápení samotnému původci.

… červencové pranostiky

Sedmý měsíc má nejméně pranostik z celého roku. Dá se to pochopit. Lidé dříve trávili většinu času na polích a na vymýšlení pranostik neměli tolik času. Ale přesto si všimli, že začátek měsíce může být chladnější a deštivější než jeho zbytek.

Vše se obvykle zlomí po první dekádě a konec měsíce už je ve znamení vrcholícího léta.

Epocha doplňuje:

Svatá Anna (26.7.) sice už přináší chladnější rána, ale také teplé a jasné noci. Jiná světice pro změnu ohlašuje žně: „Svatá Markyta (13.7.) hodila srp do žita.“ a také nabádá k práci:

„Svatá Markyta velí: lidé, okopávejte zelí!“ A tak i když se zdá, že v centru pozornosti je úroda, lidé se dívají i mnohem dále:

„Jsou-li mraveniště v červenci výše, přijde tuhá zima spíše.“ nebo „Jaký je červenec, takový bývá příští leden.“ a „V červenci, když dny nás hřejí, Vánoce se zimou skvějí.“

… není růže bez trní

Růže je nádherná květina, ale když ji chceme obdivovat zblízka, můžeme se ošklivě popíchat. Naši předkové tímto příslovím chtěli říct, že nic není dokonalé, i když se to může na první pohled tak jevit. Říká se také, že „každá růže má své trny“.

Přeneseně to lze vztáhnout i na jiné situace, například když na první pohled dokonalá rodina má své problémy a nemilá tajemství.

Epocha dodává:

Růžová zahrada bývá v příslovích spojována s nádherným místem. Říká se jí rozárium. Ve své době se může ojedinělou růžovou zahradou pochlubit manželka Napoleona I. Bonaparta (1769-1821), francouzská císařovna Josefína (1763-1814).

V zahradách zámku Malmaison u Paříže shromáždí okolo 250 tehdy známých druhů růží. Největším světovým rozáriem je dnes Europa-Rosarium v německém Sangerhausenu u Lipska. V České republice má mimořádnou sbírku růží Průhonická botanická zahrada.

… prázdný sud nejvíc duní

Když uhodíte na plný sud, nic moc neuslyšíte. Zato pokud praštíte do sudu prázdného, úder hlasitě a dlouho rezonuje. A to přesně vystihuje to, co chtěli naši předkové tímto tvrzením říct:

zatímco bystří lidé jsou obvykle skromní a nedávají na odiv svou inteligenci, osoby v tomto směru méně obdařené se s chutí nechávají slyšet a vyjadřují se ke všemu.

Epocha připomíná:

A dělají to obvykle pořádně nahlas a tam, kde o to nikdo nestojí. Podobný význam mají i přísloví o slepicích.

Jde o tato: „Která slípka mnoho kdáče, ta málo vajec nese.“ a „Kvokající slepice vejce nesnáší.“ Zkrátka a dobře jde o to, že kdo hodně mluví o svých zásluhách, práci nebo talentech, není to s nimi tak žhavé, jak tvrdí. Každého takového chvástala je třeba brát s pořádnou rezervou.

… hydra

V běžné mluvě je slovo hydra synonymum pro něco obludného a těžko zdolatelného. Hydra je v řecké antické mytologii dcerou stohlavého obra Týfóna a Echidny (napůl ženy, napůl hada).

Nikdo se nemůže divit, že takovým rodičům se narodí obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami. Žije u města Lerny v Argolidě (historické území v Řecku na východě poloostrova Peloponés).

Epocha přibližuje:

Ničí vše, na co přijde a lidé proti ní nic nezmůžou, protože z jedné useknuté hlavy vyrostou hned dvě. A jedna z jejích devíti hlav je dokonce nesmrtelná! Přemůže ji až hrdina Héraklés, který za lernskými bažinami zapálí les a odřízne bestii ústupovou cestu.

V nastalém souboji Héraklés vytrhne hořící strom a upálí jí hlavu, takže nová už nevyroste. To postupně udělá i s dalšími hlavami včetně té nesmrtelné. Ve žluči mrtvé nestvůry si zakalí šípy, takže rány po nich jsou nezhojitelné.