Film Králova řeč z roku 2010 zachycuje boj anglického krále Jiřího VI. (1895–1952) s koktavostí. Vychází ze skutečných událostí. Princ Albert, pozdější král Jiří VI., potřeboval pomoci se zbavit vady řeči, aby mohl ve veřejných projevech oslovovat lid.
Koktání u něj vyvolalo násilné přeučování přirozeného leváka na používání pravé ruky v dětství.
Poté, co dne 31. října 1925 pronesl příšernou závěrečnou řeč na výstavě British Empire Exhibition ve Wembley, která byla utrpením pro něj i posluchače, zaměstnal princ Albert v roce 1926 Lionela Logua (1880–1953), australského řečového terapeuta.
Australský logoped samouk
Jako logoped byl Logue samouk, takže ho erudovaní lékaři odmítali jako šarlatána.
Své zkušenosti získal tím, že cestoval po světě a studoval metody mluvení na veřejnosti, později vyvinul účinnou léčbu pro australské válečné veterány z první světové války, kteří měli narušenou schopnost mluvit vlivem posttraumatické stresové poruchy z bojiště.
Kromě fyzických cvičení, která pomáhala pacientům s dýcháním, kladl důraz na humor, trpělivost a sympatie. Praxi na léčbu poruch řeči si v Londýně otevřel v roce 1926. Z poplatků placených bohatými klienty dotoval léčbu těch, kteří platit nemohli.
Výpomoc s veřejnými projevy
Logue u prince Alberta diagnostikoval špatnou koordinaci mezi hrtanem a hrudní bránící a předepsal mu hodinu hlasových cvičení denně, což mu pomohlo uvolnit se a vyhnout se svalovým křečím vyvolaným napětím.
Už v roce 1927 zvládl svůj projev při otevření starého parlamentu v Canbeře sebevědomě a bez zakoktání.
Vládnout začal v prosince 1936 poté, co jeho bratr Eduard VIII. (1894–1972) abdikoval na trůn, protože se hodlal oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou.
Králi Jiřímu VI. vypomáhal Logue až do 40. let, kdy k němu byl často volán před plánovaným královským projevem. Roku 1944 ho za to jmenoval velitelem Královského viktoriánského řádu.
