Dokážou znakovat, slyší podobně jako člověk, dokonce umí rozeznat jednotlivé lidské hlasy. V čem se ovšem od goril lišíme, je vnímání našich největších traumat. Největší primáti jsou totiž mnohem odolnější.
Nejnovější výzkum ukázal, že se náš druhý nejbližší předek mnohem lépe vyrovnává s životními ztrátami – především se ztrátou matky.
Gorily, které se dožily šesti let věku, nebyly podle expertů nijak významně ovlivněny problémy, které je potkaly v jejich raném mládí. Své závěry posléze experti z Nadace Dian Fosseyové zveřejnili v odborném periodiku Current Biology.
Odolné a statečné
Odborníky již v minulosti překvapilo, jak statečně mladé gorily reagují na úmrtí matky. Zatímco pro většinu jiných druhů jde o celoživotní trauma, největší žijící primáti to ale jako tragédii nejspíš nevnímají.
Pro účely výzkumu však byli tito primáti vybráni nejen pro své atypické chování, stejně jako lidé žijí také poměrně dlouhý život a mají menší počet potomků, o které se láskyplně starají.
Zkoumaná „šestka“
Celkem vědci prozkoumali data o 253 gorilách žijících v národním parku Volcanoes ve Rwandě. Hned na počátku přitom stanovili šest možných nepříznivých událostí, které mohly gorilí mládě potkat.
Jednalo se o ztrátu otce či matky, dále zkušenost se smrtí člena skupiny, nestabilitu sociální skupiny, málo věkových partnerů v jejich skupině či konkurenčního mladšího sourozence.
Náhradní péče
A výsledky? Čím více nepříznivých událostí gorila zažila před šestým rokem života, tím větší byla pravděpodobnost, že zemře v poměrně mladém věku.
Pokud ale i přes prožitou tragédii, která ji postihla na počátku života, přežila hranici šesti let, její život se nijak nezkrátil. A to zcela bez ohledu na to, kolik ran osudu museli největší primáti za svůj život snést.
Podle vědců by se dokonce dalo říci, že pokud gorilu postihly tři a více katastrof, žila déle. Jako důvod zvýšené odolnosti uvádí život v silně semknutých sociálních skupinách.
Když tedy jedna z goril přijde o matku, ostatní ji „sirotkovi“ dokáží velmi rychle a efektivně nahradit.
„Mládě po ztrátě matky tráví více času v blízkosti ostatních goril, a to zejména u nejvýše postaveného dospělého samce, a to dokonce i když není jeho biologickým otcem,“ popsala Robin Morrisonová z Nadace Dian Fosseyové.
