Opatrně sejme ze stěny skleněné pouzdro, které sám před časem vyrobil, a ukryje ho pod svůj bílý plášť. Výstavní síni opustí bez povšimnutí. Na schodišti umělecké dílo vysvobodí ze skleněné kazety i z rámu a na ulici si stopne taxík.
O nebývalou senzaci se postará bývalý pracovník Louvru Vincenzo Peruggia (1881–1925).
Plán na loupež jednoho z nejslavnějších obrazů se v hlavě malíře pokojů zrodí, když jde do galerie navštívit svého přítele, který zde pracuje jako instalatér.
„Je tu tak opuštěná,“ pomyslí si Peruggio, když v liduprázdné galerii míjí Monu Lisu, jeden z nejslavnějších obrazů Leonarda da Vinciho (1452–1519), a najednou se v něm probudí vlastenecké pocity.
„Leonardo byl přece Ital, tak i ona by měla být v Itálii,“ zamumlá si pod vousy.
Kritické pondělí
Peruggia nelení a opatří si bílý zaměstnanecký plášť. Moc dobře totiž ví, že se v pondělí dveře Louvru návštěvníkům neotevřou. Provádí se zde řemeslnické práce.
Bude mít dostatek času na to, aby proklouzl k tajemné Moně Lise a konečně ji dopravil do její domoviny! Pondělí 21. srpna 1911 se zapíše do dějin umění jako den, kdy byla ukradena chlouba pařížského muzea.
Čin italského vlastence zůstává bez povšimnutí dlouhé hodiny. „Zřejmě bude u některého z fotografů,“ domnívá se malíř, který si chtěl toho dne opatřit kopii obrazu, zatímco hledí na prázdnou zeď.
Skutečný důvod, proč obraz není na svém místě, dojde zaměstnancům muzea až v úterý v poledne a právem je zachvátí panika!
Vyšetřování špatným směrem
Okamžitě je na místo činu povolán kriminalista Alphonse Bertillon (1853–1914), špička ve svém oboru. „Pachatel po sobě zanechal spoustu otisků,“ zaraduje se Bertillon, jenže úsměv na rtech se rázem změní v hořký úšklebek.
Otisky pachatele jsou sice známy, jenže policejní důstojník má na stanici k dispozici více než 100 000 neroztříděných otisků prstů možných pachatelů. Je nad slunce jasné, že jej čeká mravenčí práce. Ta bohužel nepovede ke zdárnému výsledku.
V rámci vyšetřování se policie dokonce objeví u dveří Peruggiova bytu, ale při domovní prohlídce si obrazu nevšimne. Do hledáčku vyšetřovatelů se posléze dostává proud umělecké moderny.
K výslechu se musí dostavit básník Guillaume Apollinaire (1880–1918) i malíř Pablo Picasso (1881–1973). Jenže vyšetřování nikam nevede a policie je bezradná.
Osudová chyba
Senzace, kterou vyvolalo zmizení Mony Lisy, se po dvou letech marného pátrání pomalu vytrácí. Jenže Peruggia udělá osudovou chybu.
„Vlastním ukradené dílo Leonarda da Vinci a není problém jej dopravit do Florencie,“ vymění si Peruggia několik dopisů se starožitníkem Alfredem Gerim.
Obchodník s uměleckými předměty zbystří a domluví si s autorem dopisů, který se vždy podepíše jako Leonardo, schůzku. Starožitník pospíchá za ředitelem galerie Uffizi Giovannim Poggim.
Vzrušeně mu vše vypráví a muži se dohodnou na jasném postupu. Nebohý Peruggia, který obraz skutečně přiveze do Florencie a doufá, že za něj dostane pohádkový půl milion lir, se chytá do pasti.
Poklad pod postelí
„Zamiloval jsem se do ní,“ tvrdí nešťastník při výslechu na policejní stanici a psychiatr jej označí za slabomyslného. Z dalších výpovědí vyplývá, že měl Peruggia obraz celou dobu schovaný v kufru pod postelí!
Soudu se zlodějíček podrobí v rodné Itálii a přelíčení často doprovází salvy smíchu přítomných.
„Doufal jsem, že mám nárok na zisk z krádeže a mrzí mě, že jsem popotahován soudem,“ neskrývá své rozpaky Peruggia, který si nakonec odsedí sedm měsíců a devět dní za mřížemi.