Po ulici jde mladá žena. Má upravené tmavé vlasy, červeně nalakované nehty a je oblečena velmi moderně. Znalci módy v Los Angeles si možná všimnou, že šaty nejsou úplně nejdražší. Ale v losangeleské čtvrti Leimer Park to není zase až takové překvapení.
Dívka přemýšlí o plánech na večer a nevšimne si, že ve stínu za ní se skrývá tajemná postava. Najednou se jí zatmí před očima.
Už se asi nikdy nedozvíme, co se přesně stalo. V každém případě, druhý den ráno, 15. ledna 1947, vyrazí Betty Bersingerová se svou asi tříletou dcerou k obuvníkovi pro opravené boty. Jdou po severní části 39. Avenue.
Tou dobou jde o oblast, která se teprve začíná pomalu rozvíjet. „Všude kolem bylo křoví a vzrostlá tráva,“ popisuje později Bersingerová tuto oblast a dodává:
„Najednou mě na druhé straně ulice něco zaujalo, myslela jsem si, že někdo vyhodil krejčovskou figurínu. Šla jsem se na ni podívat.“ Když ale přijde blíže, oněmí. Její mozek nejprve odmítá přijmout to, co vidí.
Hrůzný nález
Po pár sekundách ale Betty Bersingerová vykřikne. Konečně jí dojde, že se nedívá na figurínu, ale na lidské tělo. Téměř v mrákotách jí postupně dochází detaily. Vidí před sebou nahou mladou ženu rozdělenou na dvě části.
Horní polovina těla má ruce zvednuté nad hlavu. Dolní část leží asi půl metru vedle, nohy jsou roztaženy do písmene V, jako by chtěl sadistický vrah dívčino pohlaví vystavit všem na odiv.
I pro zkušené kriminalisty je nález později poměrně otřesným zážitkem, a co teprve pro mladou svědkyni. Bersingerová okamžitě chytí svou dceru a běží zpět domů. Odtud zavolá policii. Ta dorazí na místo během několika minut a ihned se dá do ohledávání místa činu.
Tělo je umyté a naaranžované
Jenže ještě před příjezdem zkušených detektivů Harryho Hansena a Finise Browna je na místě i tisk. Je tak dost dobře možné, že novináři poničí některé důkazy.
Když pak dorazí koroner, začne se celá scéna trochu více projasňovat. Až pitva později potvrdí, že mladá žena je, v době rozřezávaní jejího těla, již po smrti. Vzhledem k tomu, jakou práci si s tím vrah dal, lze říci – naštěstí.
Důvodem smrti je totiž rána do hlavy, která způsobí mírné krvácení do mozku a následný šok. Mohlo jej ale způsobit i vykrvácení z některé rány. Čtení koronerovy zprávy se totiž nevyrovnají ani stránky z těch nejhorších hororů.
Skoro se zdá, že tohle je práce odborníka. Horní a dolní polovina je oddělena velmi přesným řezem. Tělo je téměř dokonale zbaveno krve, zároveň ale velmi dobře očištěno, snad aby všechny rány dokonale vynikly. Vrah si dá práci a všechny ženiny vnitřnosti pečlivě poskládá pod její zadek.
Sexuální motiv je nejasný
Asi nejděsivější je ale pohled do obličeje. Vrah totiž ženě rozřízne ústa na obě strany. Chce snad navodit pocit širokého úsměvu? Má žena vypadat jako nějaký děsivý klaun? Pohled ovšem vydrží jen ti nejsilnější.
Ačkoli aranžmá naznačuje sexuální motiv, na těle se nenajde žádná stopa po spermatu a žena není podle všeho sexuálně zneužita. Řada ran ale směřuje do oblasti pohlaví, uříznuta je například i pravá bradavka. Vysvětlení možná poskytne pitva.
Patolog totiž zjistí, že tato žena trpí vrozenou vadou, které způsobuje deformaci její vagíny. Podle jeho názoru je tak téměř nemožné, aby s ní muž mohl normálně souložit. Možná i to může být důvodem, proč vrah jedná s takovou zuřivostí a krutostí.
Zatčení pomůže s identifikací
Nasazení detektivů má aspoň první výsledek. Netrvá dlouho a policejní databáze odhalí, že mrtvou je Elizabeth Shortová (1924–1947).
Novináři jí ale – podle aktuálního filmového trháku – začnou říkat Černá Dahlia (Black Dahlia). Rychlé identifikaci přispívá skutečnost, že Shortová není pro policii úplně neznámá.
Dokonce se velmi brzy objeví na veřejnosti její obrázky z policejní databáze. Ty vzniknou, když je mladá žena 23. září 1943 zatčena za konzumaci alkoholu během svého pobytu na Floridě.
Je jí totiž teprve 19 a na to, dát si v tomhle státě legálně skleničku, si musí ještě dva roky počkat. Detektivové na místě zajistí spoustu stop, ale žádná z nich neukazuje cestu k vrahovi.
Všichni jsou vrazi, ten skutečný uniká
Hrůznost činu je pro místní noviny skutečně soustem. Tou dobou jsou deníky jedním z nejsilnějších médií a díky tomu, že jsou na místě před policií, mají reportéři k dispozici skutečně děsivé detailní záběry.
Snímky intimních partií Shortové začínají plnit stránky předních losangeleských deníků, ale rychle se šíří i po celých Spojených státech. Je to skutečně bulvární událost toho největšího kalibru.
Několik dní dokonce novináři okupují prostory LAPD (Los Angeles Police Department), která se s nimi snaží „spolupracovat“. Bohužel to značně komplikuje její práci.
Získané stopy jsou poměrně nejednoznačné a pod vlivem velké mediální pozornosti na kriminálním oddělení neustále drnčí telefony. K děsivé vraždě se přizná téměř šedesátka různých mužů, většinou jde o pomatence, ale detektivové musí většinu z nich prověřit. I kvůli tomu skutečná stopa pomalu chladne.
Stín podezření padne i na slavné
Rozsáhlé výslechy v okruhu známých Shortové ukážou, že její největší touha je stát se herečkou. Takových žen jsou samozřejmě ve Městě andělů tisíce, vždyť Hollywood je zdánlivě na dosah.
Jenže na rozdíl od těch, se kterými Černá Dalia sdílí v listopadu a prosinci nuzný byt, nemá žádnou stálou práci. Občas si vydělá pár dolarů jako servírka, ale většinou je bez prostředků.
I proto nakonec přespává v hromadných ubytovnách, kde platí jen dolar za noc. Většinu času se soustředí na to, aby se seznámila s někým, kdo by jí mohl jakýmkoli způsobem pootevřít dveře k filmové slávě.
„Dokázala se rychle seznámit, za jeden večer vystřídala i několik mužů, pořád se snažila dostat k filmu,“ vypovídají dočasné spolubydlící. Není tedy žádné velké překvapení, že v sítích detektivů uvízne i několik lidí, kteří mají k filmu blízko.
A nejde o žádné malé ryby.
K výslechu se musí dostavit například producent a proslulý režisér George Orson Welles (1915–1985) nebo folkový zpěvák a písničkář Woodrow Wilson Guthrie (1912–1967), který je tehdy na vrcholu popularity.
Vyšetřování do ztracena
Ani proti jednomu z nich se ale nepodaří najít dostatek důkazů. Přes neutuchající snahu detektivů vede vyšetřování vraždy Elizabeth Shortové nezadržitelně do slepé uličky.
Příliš nepomůže ani nález černé lakované kabelky patřící oběti, která se objeví asi o 10 dní později v popelnici nedaleko benzinové pumpy, společně s jednou z černých bot.
Ani balíček s několika osobními věcmi zavražděné ženy doručený do redakce Los Angeles Herald Express nepřinese do případu světlo. I proto je vražda Černé Dahlie dodnes jedním z nejhrůznějších pomníčků světové kriminalistiky.
