„Jste propuštěn!“ osopí se komorník Henry Stewart na mladého sluhu, kterého právě přistihl, jak ve spíži ukradl kousek másla. Nepomůže mu nářek, že má doma nemocnou matku a čtyři mladší sourozence. Ve viktoriánské Anglii roku 1890 platí na služebnictvo jedině přísnost.
Komorník má příjem 40–60 liber ročně/v dnešních korunách je to 86 000–128 000 Kč dnes. „Naleštil jste svícny?“ ptá se komorník sluhy. Nečeká ale na odpověď a jde se raději přesvědčit sám. Má své zkušenosti. Zodpovídá totiž za hladký chod celého domu.
Stará se o garderobu svého pána, najímá a propouští zaměstnance a ručí za jejich chování i za to, že nekradou.
Kvůli tomu má často ložnici poblíž spíže… Pokud chce dodavatel potravin proniknout do některé domácnosti, podaří se mu to obvykle, když uplatí komorníka. Ten potom zařídí, aby pán domu kupoval právě od tohoto obchodníka.
Komorník zodpovídá za jídelní stůl a gongem oznamuje večeři. Při ní nalévá víno, odstraňuje pokličky z jídel a krájí maso. Po jídle zodpovídá za dokonalé posezení v salonu.
Pomáhá s oblékáním
Platový mezi mužem komorníkem a ženou komornou panuje už tehdy. Žena si v této funkci vydělá 20–30 liber ročně, což by na dnešní koruny činilo 42 000– 64 000. „Lucy, učešte mne!“ přikazuje paní své komorné. Je ráno a komorná se musí jaksepatří otáčet.
Na starosti má úpravu vlasů své paní, výběr těch správných lahviček z hromady kosmetiky na jejím toaletním stolku i celou její bohatou garderobu. Pomáhá jí s oblékáním i svlékáním a zajišťuje péči o šaty, které musí být vždy bez jediné poskvrny.
Musí držet jazyk za zuby
Od komorné se očekává, že bude dobře vládnout jehlou a nití a bude příjemného vzhledu i vystupování. Samozřejmostí je, že za všech okolností udrží jazyk za zuby a nebude vynášet z domu informace a klevetit s ostatními služkami. Ty jí proto většinou nedůvěřují.
Žena musí také zůstat poctivá, protože má na starosti osobní věci i šperky své paní.
