Počet obyvatel Paříže se šplhá na neuvěřitelných 650 000. Roku 1757 se ve městě rozsvítí první olejové lampy pouličního osvětlení a o 30 let později vyrobí tiskařské stroje první přesnou mapu všech pařížských ulic a uliček.

Tvář města ale hodně pocuchá revoluce v roce 1789. Například symbolu města, mohutné katedrále Notre-Dame, dokonce roku 1793 hrozí demolice. Naštěstí k ní nedojde.

Francouzský císař Napoleon Bonaparte (1769–1821) se rozhodne vytvořit z Paříže nejkrásnější město Evropy. Z mnoha památníků, které si naplánuje triumfálně vybudovat, se ale nakonec postaví jenom dva vítězné oblouky.

Jeden z nich se tyčí u Louvru od roku 1805. Jezdecké sousoší na vrcholu Francouzi ukradli z benátské baziliky svatého Marka.

V proslulé restauraci sedávají osvícenci

Druhý oblouk staví kameníci v roce 1806 na počest Napoleonova vítězství v bitvě u Slavkova.

K dokončení 50 metrů vysoké stavby na dnešním náměstí Charlese de Gaulla, tradičního místa pro vojenské přehlídky, dojde ale až v roce 1836.V Café Le Procope, která se mění v proslulou restauraci, sedávají francouzští osvícenci Voltaire (1694–1778) a Jean-Jacques Rousseau (1712–1778).

S oblibou ji navštěvuje i tehdy ještě pouhý poručík Napoleon Bonaparte. Když nemá na zaplacení útraty, nechá tu svůj klobouk, který mají dodnes schovaný.

Mladíci z lepších rodin kradou

Pulsující město je ideálním centrem nákupů, nachází se tu i speciální trhy. Když si někdo chce koupit v Paříži květiny, zamíří od roku 1808 na ostrov Cité, kde stojí i Notre-Dame.

Na zdejším náměstí Louis-Lépine je k mání pestrobarevná směs orchidejí, rododendronů, ale i mnohem exotičtějších rostlin.  Oblíbenou zábavou mladíků z lepších rodin se stává loupení. Kvůli nákladnému životu vězí až po uši v dluzích, ale je jim to úplně jedno.

Nemají-li na zaplacení, kradou. Peněženku nebo plášť turistovi proto klidně může sebrat i šlechtic, třeba Claude d´Esternod. Mezi doloženými pouličními zlodějíčky jsou i baron de Veillec nebo rytíř d´Odrieu.