Ke vzniku obyčejné tužky se váže legenda: V 16. století zuří kolem vesnice Borrowdale na severozápadě Anglie vichřice. Vyvrátí strom na úpatí hory a pod ním se objeví zvláštní černé kameny, na které narazí místní pastýři.

Kameny se podobají uhlí, jsou mastné a vytvářejí černou stopu. Pastýři je začnou používat k označování svých ovcí.

Švýcarský fyzik Konrad Gessner (1516–1565) ve 2. polovině 16. století popisuje výborný psací nástroj, což je asi úplně první zmínka o tužce. Friedrich Stadler z Norimberku začíná roku 1622 vyrábět tužky ve velkém.

Anglický monopol

Černý kámen dostává název plumbago (z latiny „olověná ruda“), protože se svými vlastnosti podobá olovu.

Až švédský chemik Carl Wilhelm Scheele (1742–1786) roku 1779 objevuje, že jde o grafit, formu uhlíku, která nemá s olovem vůbec nic společného.

Grafit se přitom těží jenom v Borrowdale, kde na něj mají monopol, a proto britský parlament v 18. století dokonce schválí Zákon pro efektivnější zabezpečení dolů černého olova před krádeží a loupeží.

Kdo ukradne grafit, poputuje buď na otrocké práce, nebo rovnou do kolonií. Přesto se grafit krade.

Obchodní embargo

Ovšem velký nedostatek grafitu způsobí Napoleonské války, kdy je na dovoz této suroviny z Anglie uvaleno embargo. Díky tomu se zrodí umělá tuha. Francouzský malíř Nicolas-Jacques Conté (1755–1805) si s tím poradí.

Jednoduše rozemele méně kvalitní grafit a promíchá ho s velice jemným jílem. Tuto směs nechá vypálit při vysoké teplotě. Světe div se, ztuhlou hmotou, vloženou do dřeva, se dá krásně psát.