Zvyšování daní, rostoucí inflace, zkrátka ekonomika je dnes ožehavé téma. Na přetřes ale přicházelo už od starověku – dokonce i ve 3. tisíciletí před naším letopočtem.
Zřejmě k historicky první zaznamenané sociální reformě dochází v sumerském městském státě Lagaš (dnes v Iráku) po roce 2400 př. n. l. Král Urukagina (vláda asi 2380–2360 př. n.
l.) tehdy po protestech obyvatelů prozíravě odstraňuje vybírání nejrůznějších dávek a daní.
Tučné dávky úředníkům
Do té doby museli lidé platit téměř za cokoli. Například rozváděl-li se muž se svojí ženou, dostal král poplatek pět šekelů stříbra, jeho vezír šekel (jeden šekel odpovídal ceně 200 litrů seznamového oleje). Pěkně se prodražil i pohřeb. Pozůstalí museli úředníkům dávat velké množství ječmene, piva i chleba.
Za ceny se trestá smrtí
Jedním z pokusů, jak kontrolovat inflaci v Římské říši, se stává Edikt o cenách vydaný roku 301 n. l. Obrovská rozloha říše s sebou totiž nese jednu velkou nevýhodu – každá část státu má jinak rozvinutou ekonomiku, a tím i jiné ceny a životní náklady.
Nejméně lidé platí v Egyptě, zhruba dvojnásobek v dnešní Palestině, přibližně čtyřnásobek potom v samotném Římě.
Snaha stanovit jednotné ceny v celé říši se ale nesetkává s úspěchem, a to přesto, že porušení ediktu se trestá smrtí a lidé jsou za ně skutečně popravováni.
