Neposlušný faraon pohrdá Božími příkazy a je třeba mu uštědřit lekci. Co vše musí egyptský lid strpět, aby se jeho vládce umoudřil a propustil vyvolené Izraelity ze své země? Říši na břehu Středozemního moře čeká deset krutých zkoušek.
Krvavý Nil, nálety komárů, kobylek a much, epidemie kosící hospodářská zvířata i lidi, a to není zdaleka vše. Opravdu Bůh přistupuje k seslání takto nelítostných pohrom? Nebo za vším stojí „pouhá“ příroda?
„Kdo je Hospodin, abych poslechl jeho hlasu, který říká, abych nechal Izraelity jít? Není žádný takový Hospodin a už vůbec tak není důvod nechat Izraelity jít!“ přemítá sebejistě faraon.
On je přece jediným božím synem egyptského slunečního boha a nebude poslouchat jakéhosi Mojžíše a jeho bratra proroka Árona, kteří údajně tlumočí varování svého Boha.
Bůh už totiž nadále nemohl sledovat, jak jsou Izraelité v Egyptě zotročováni, podle knihy Exodus dokonce mělo docházet k hubení mužských novorozeňat, protože faraon začal narůstající počet Židů vnímat jako nebezpečí.
Bůh proto vyvolil Mojžíše, kterému uložil nelehký úkol – měl Izraelity z Egypta bezpečně vyvést.
ŽÁBY PO CELÉ ZEMI
Faraon byl pochopitelně proti a naléhání Mojžíše ho v postoji jenom utvrdilo. Záhy měl pochopit, že činí osudovou chybu…
Vody tehdy nejdelší známé řeky světa se zabarví do karmínově rudé, barvy krve nabývá i všechna voda ve džbánech a nádobách, egyptský lid neví, co pít. Krvavý Nil přesto nechává faraona chladným a nedbá ani dalších výzev proroků, aby nebohé Izraelity nechal jít.
„Budeš-li se zdráhat propustit izraelský lid, napadnu celé tvé území žábami,“ zní zcela konkrétní Boží pohrůžka, která se krátce nato vyplní. Hejna žab se rozlezou po celé zemi a do všech známých měst, s faraonem ale ani toto nehne.
Následuje série dalších katastrof, vládce Egypta neuposlechne ani napotřetí, napočtvrté… Na Egypt tak nechá dopadnout dalších celkem osm nechvalně známých „egyptských ran“.
NENÍ CO JÍST
Po zasažení vody a země neunikne pohromě ani nebe – ovládnou ho otravní komáři a vzápětí se mají přidat i hejna much.
Podle Bible dopadne další rána na veškerá hospodářská zvířata, mimo těch patřících Izraelitům, vlivem moru tak uhyne podstatná složka potravy tehdejších obyvatel Egypta. Pátá rána přichází v podobě vředové nákazy, která napadá „všechny Egypťany“.
Aby toho nebylo málo, z nebe se spustí liják obřích krup, které se mísí s ohnivými koulemi. Země začíná být zcela zpustošená a vyčerpaná, stále to však není vše.
Pokud přece jen nějaká část úrody přežívá řádění živlů, létající mračna kobylek se mají postarat o to, aby Egypťané vyhladověli úplně.
NAPROSTÉ TEMNO
Předposledním Božím znamením je příchod temnoty, která má trvat tři dny. Naprostou tmu pak střídá poslední rána, která je očividnou pomstou za faraonovo vraždění izraelských novorozeňat.
Náhle totiž umírá vše prvorozené, zasažené jsou zejména rodiny privilegovaných vrstev. Až tato událost se pro faraona stává pomyslnou poslední kapkou a Mojžíše spolu s Izraelity propouští. Popisuje Písmo skutečné pohromy tehdejšího starověkého světa?
Nebo byl opravdu Bůh tak krutý a šlo výlučně o jeho nadpřirozenou moc, která způsobila nevýslovná utrpení? Egyptologové, záhadologové a znalci náboženství nabízejí spousty možných vysvětlení, jak to tehdy skutečně bylo.
KDO JE ONEN FARAON?
Nepanuje však shoda, kdy ke katastrofickým událostem mělo dojít. Podle některých badatelů, včetně amerického archeologa Williama F. Albrighta (1891–1971), šlo o dobu vlády významného Ramesse II. (1279–1213 př. n. l.).
Šlo totiž o období stabilního a teplého klimatu, které zničehonic přerušilo období velkého sucha – které mohlo způsobit první ránu. Druhá skupina badatelů se spíše kloní k období vlády Ahmose I. (1539?–1515 př. n.
l.), jehož nejstarší syn Ahmose-Anch, který měl po otci nastoupit, předčasně zemřel – mohl se stát obětí desáté rány. Lze ale samy jednotlivé rány racionálně vysvětlit? Právě ono sucho za vlády Ramesse II. mohlo způsobit zbarvení Nilu do ruda.
Myslí si to i biolog Stephan Pflugmacher z Leibnizova ústavu v Berlíně. Vlivem sucha prý dochází k přemnožení řas a sinic. V egyptském případě mohlo jít o sinici známou pod názvem Burgundská krev, která dává kapalině narudlou barvu.
Jak by ale biolog mohl vysvětlit krvavou barvu veškeré ostatní vody ve džberech a nádobách?
VŠI, NEBO KOMÁŘI?
Vysychající tůně a řeky se následně staly líhní pro žáby. Jak je to možné? Obojživelníci vytušili nebezpečí, přemístili se ve velkém na souš, kde se následně rozmnožili a hledali příhodnější podmínky ke svému životu. Otazníky pak nastávají u třetí rány.
Podle některých výkladů (a podle Koránu) mělo jít o vši, nikoli o komáry. Pro komáry bychom měli jednoduché vysvětlení – lidem nezbylo nic jiného než přemnožené žáby hubit, tím však došlo k odstranění přirozeného nepřítele komárů.
Ovzduší se tak plní nejen komáry, ale i mouchami. Zda-li došlo ke skutečnému přemnožení much, nebo zda si jich účastníci událostí kvůli mrtvolkám žab obklopených hmyzem jen víc všímali, je otázka.
Pokud bychom přijali alternativní výklad třetí rány, tedy že šlo o vši, vysvětlovalo by to mnohé další skutečnosti.
SMRT SI VYBÍRÁ
Mor dobytka také nemusí představovat temnou Boží vůli. I přes vysokou úroveň dnešní veterinární vědy lidé nedokážou zcela ochránit zdraví hospodářských zvířat.
Například nemoc šílených krav se poprvé objevila zničehonic až v roce 1993 v kanadské Albertě, podobně náhle přišlo onemocnění chronické chřadnutí jelenovitých, které je vysoce nakažlivé a výhradně smrtelné.
Na egyptský dobytek tak mohla dopadnout zcela nová nemoc, přemnožený hmyz z předchozích ran ji mohl efektivně přenášet. Otázkou také zůstává, zda šlo o skutečný mor – slovo mor lze vyložit mnohem obecněji jako „zhoubná věc“.
Zdánlivě nevysvětlitelný zůstává fakt, že nemoc postihla pouze egyptská, nikoli izraelská stáda.
DŮKAZY O MORU
Vředovité onemocnění Egypťanů obestírá stejné tajemství. Jak je možné, že Izraelité se nepříjemnosti vyhnuli? Byli koncentrováni na několika málo dobře chráněných místech? Nebo je ochránil sám Bůh?
V roce 2010 vědci vysledovali příčinu vředové nákazy starověkého Egypta. A tady to začíná být zajímavé. Starověké kultury žily vždy „v sousedství“ s hospodářskými zvířaty a mor byl často přenášen ze zvířat blechami či krysami.
Egyptologové našli 3000 let staré pozůstatky krys poblíž Nilu, zároveň objevili i důkazy o existenci blech v témže období.
Důkazy o vředovitém onemocnění byly navíc dokonale popsány v lékařském textu Ebersův papyrus (jeho vznik se datuje někdy do období kolem roku 1500 př. n. l.). Jde o jeden z nejstarších lékařských spisů vůbec.
OŠKLIVÉ SKVRNY PO TĚLE
Pokud vezmeme v potaz fakt, že třetí ranou mohly být vši, leccos se nám vysvětlí. Tito cizopasníci lidí a savců jsou přenašeči celé řady infekčních onemocnění.
Veš šatní způsobuje na pokožce červené skvrnky a svědivé pupence, přenáší třeba skvrnitý tyfus nebo plísně. Tím by se vysvětlilo rychlé šíření epidemie vředů.
OBŘÍ VULKANICKÝ VÝBUCH
Seslání bouře krup a ohně nemusí mít jen božské vysvětlení. Krupobití je běžný meteorologický jev, neobvyklé nejsou ani kroupy o velikost golfových míčků, které dokážou poškodit bezpočet automobilů. Jak pak asi musely trpět vozy faraona pod tíhou ledu?
Ale jak vysvětlíme žhavé ohnivé kroupy? Německá meteoroložka Nadine von Blohm má i pro ně vysvětlení. Má jimi být erupce obřího vulkánu Santorini někdy mezi léty 1650 a 1500 před Kristem.
Výbuch sopky Théra, jak se jinak Santorini říká, byl zničující. Způsobil klimatické změny, obří vlny tsunami a vytvořil masivní sopečný mrak plný žhavých kousků popela, jenž mohl doputovat i nad Egypt.
Časově by navíc tragédie spadala do období začínající vlády Ahmose I. Sopečné ostrůvky dnes najdete v Egejském moři poblíž Řecka.
Tehdejší výbuch měl vytvořit až 35 kilometrů vysoký sloup popela a silné vrstvy usazené tefry ze sopky můžeme nalézt takřka v celém Středomoří!
BÁJNÝ NIBIRU
Změny klimatu přinesly Egyptu nadměrnou vlhkost, což zní jako skvělá zpráva, na druhou stranu právě zvýšená vlhkost dopřála kobylkám výtečné prostředí pro rozmnožení.
Osmá egyptská rána ale mohla být i zásahem Božím, pro Izraelity totiž mohlo jít o požehnání – kobylky jsou technicky vzato košer, dodnes jsou specialitou zejména jemenských Židů. Mohly způsobit předposlední ránu tytéž kobylky?
Spíše ne, tmu trvající tři dny zřejmě opět zapříčinila Théra, respektive její oblak temného sopečného popela. Existují však i mnohem odvážnější teorie. Jednu prosazoval rabín Yitzchak Cohen (*1951).
Ten předpověděl, že dojde ke vstupu bájné planetky Nibiru („Planeta X“) do naší sluneční soustavy a nastane období naprosté tmy, které potrvá dva týdny. Teorie má háček, obávané temno mělo nastat už loni na jaře.
O objevení planety se pokoušeli mnozí, neuspěl nikdo. I přesto se dodnes najdou lidé, kteří biblické předzvěsti věří. A kdoví… Možná, že tmu v Egyptě způsobilo nebeské těleso. O Nibiru věděli už Babyloňané, již ho ztotožňovali s planetou Jupiter.
PROSTÉ VRAŽDĚNÍ?
O poslední egyptské ráně toho moc nevíme. Co nebo kdo stojí za záhadnými úmrtími prvorozených? Jedno je téměř jisté, nešlo o nic neobvyklého. Starodávné literární egyptské dílo Ipuverovy nářky popisují násilná úmrtí někdy z období okolo roku 1800 př. n. l.
„Děti princů“ prý byly „mrštěny proti zdem“ a „vhozeny na ulice“. Inspirovali se snad Izraelité minulostí a zařídili, aby prvorozené někdo zneškodnil i tentokrát? A padl za oběť této ráně prvorozený syn Ahmose I.?
Vysvětlení může být mnohem jednodušší – privilegovaní prvorození totiž tradičně dostávali největší příděly jídla a to mohlo být vlivem předchozích ran zkažené či plesnivé. Vysoký příjem škodlivin pak mohl způsobit i smrt. Je ale reálné, aby právě plíseň byla příčinou hromadných úmrtí?
STÁLÉ OTAZNÍKY
Může za všechny egyptské útrapy sopka? Rozluštit záhadu egyptských ran je vskutku oříšek, dodnes v podstatě nevíme, kdy přesně se katastrofy měly odehrát, nevíme, kdo byl oním pyšným a tvrdohlavým faraonem. Nevíme ani, zda na sebe rány navazovaly kontinuálně.
Některé specifické jevy navíc racionálně nevysvětlíme. Skutečně mohli proroci vědět, co přijde? Nebo jde jen o zveličení a zbožštění událostí, které tehdejší civilizaci zcela běžně trápily?
