Pokrevní nitky anglického rodu Despencerů se vinou do hlouby historie, dávno před třetí křížovou výpravu ve 12. století. Právě z těchto kořenů za mnoho set let povstanou osobnosti, které bude znát celý svět – Winston Churchill a Lady Diana.
Prvním doloženým předkem rodu je ale Henry Spencer (†1478), jehož potomci jsou povýšeni do šlechtického stavu. A teprve pátý vévoda z Marlborough, George Spencer (1766–1840), začne používat alianční jméno Spencer-Churchill.
Proklaté dluhy: John Winston Spencer-Churchill
John (1822–1883) je již sedmým dědicem vévodského titulu. Nejdříve je poslancem Dolní sněmovny, od roku 1857 už členem Sněmovny lordů. Mezi lety 1876 až 1880 se dokonce stane irským místokrálem.
Náleží mu Blenheimský palác, který si můžete prohlédnout v městečku Woodstock v hrabství Oxfordshire. Jde o největší anglické soukromé sídlo krom těch, které náleží královské rodině.
Rod je bohužel celé generace značně zadlužen, a tak musí sedmý vévoda z Marlborough prodat část uměleckých sbírek včetně Raffaelovy (1483–1520) Madonny.
Situaci zachrání až devátý vévoda z Marlborough Charles Spencer-Churchill (1871–1934), když se výhodně ožení s dědičkou železničního impéria Consuelou Vanderbiltovou (1877–1964).
Nenáviděná tchyně: Frances Anne Vane-Tempestová
Mluví se o ní jako o pohledné ženě nevídaného temperamentu. Anglická šlechtična Frances Anne (1822–1899) si roku 1843 bere Johna Winstona Spencer-Churchilla. Narodí se jim 11 potomků, tři chlapci však zemřou v raném dětství.
Na Blenheimu pořádá velkolepé zábavy, ale zároveň se angažuje v sociálním a politickém životě. Za zmírnění hladomoru v Irsku dostane dokonce královský řád. Je inteligentní a nechybí jí takt – až na jednu výjimku: Ve vztahu ke snachám.
Jednu považuje za k uzoufání nudnou a hloupou, druhá je pro ni pro změnu potrhlou Američankou naprosto nevyhovující pro sňatek s jejím synem. Frances se však ráda chopí babičkovské role a pro Winstona Churchilla (1874–1965) je tak vlastně náhradní matkou.
Velké ambice, nulový odhad: Randolph Henry Spencer Churchill
Otec Winstona Churchilla, Randolph (1849–1895), se v srpnu 1873 během večírku na lodi poblíž ostrova Wight (jižní pobřeží Anglie) seznámí s Jennií Jeromovou (1854–1921). Její smích rezonuje palubou, ráda je ve středu pozornosti a umí toho využít.
S charismatickou a chytrou dívkou se zasnoubí jen o tři dny později. 15. dubna 1874 se berou na britské ambasádě v Paříži.
Svatba je to maličká – Randolphova matka s ní totiž nesouhlasí, a tak Churchillovce zastupuje kromě ženicha jen jeho bratr George (1844–1892). O rok později se Randolph stane ministrem pro Indii a v roce 1886 dokonce ministrem financí. To však přestřelí.
Všichni ho považují za dětinského, nevypočitatelného a nestabilního. Takřka nikdo ho v politice nevidí rád. Hned v prvním rozpočtu seškrtá výdaje na zbrojení. Ministr války a první lord admirality se tvrdě postaví proti němu.
Randolph rezignuje – doufá však, že tento krok nebude přijat a odpůrci ztichnou. To se ale při své neoblibě velmi mýlí. Zdevastuje si tak kariéru a do politiky už nevstoupí. Umírá 24. ledna 1895 na syfilis.
Leštidlo ji stojí život: Jennie Jeromová
Kdyby žila Jennie dnes, je hvězdou sociálních sítí, točí videa ze svého rušného společenského života, píše články a vymetá televizní show.
Jejím otcem je Leonard Jerome (1817–1891), spoluvlastník deníku New York Times a finančník, který vydělá balík sázkami na dostizích. Ačkoliv jí její tchyně Frances Anne pohrdá, pravdou je, že je Jennie oblíbená i v politických kruzích.
Bez jejích kontaktů by se zřejmě Randolph do politiky na tak vysoký post nedostal. Ostatně, cestičku časem zamete i svému synkovi Winstonovi. Ten se párečku narodí jen osm měsíců po svatbě, dva měsíce před termínem.
Jennie žije bohatým společenským životem, a tak, přestože ji zbožňuje, ji Winston v dospělosti považuje spíše za skvělého rádce a sestru, než matku. Jennie se vdá za život třikrát – její druhý muž bude stejně starý jako Winston, třetí dokonce o tři mladší.
Roku 1921 kráčí Jennie ve vysokých podpatcích po naleštěné podlaze, když je s přáteli na návštěvě v hrabství Somerset. Domem se ozve výkřik. Podklouzne jí noha – kotník na levé noze je zlomený. Rána se nehojí a Jennie dostane gangrénu. Umírá krátce po amputaci nohy na silné krvácení.
Je Jack levoboček: John Strange Spencer-Churchill
Winstonově mladšímu bratrovi neřekne nikdo jinak, než Jacku (1880–1947). Oficiálně mají oba stejné rodiče – Jennie a Randolpha. Ale i vrabci na střeše si štěbetají, že je možná Jackovým otcem vikomt Evelyn Boscawen (1847–1918).
O tom jsou ostatně přesvědčeny i obě sestry Jennie: Clara (1851–1935) a Leonie (1859–1943). Jack se přidá k armádě. Ve druhé búrské válce dostane zásah do nohy, ale to ho neodradí a projde i první světovou válkou. Dosáhne hodnosti majora.
Poté se stane londýnským podnikatelem a ožení s dcerou sedmého hraběte z Abingdonu, Gwendoline Theresou (1885–1941). Společně mají tři děti. Když se nad Londýnem během druhé světové války prohání nacistické Luftwaffe, odnese to i Jackův dům. A tak bydlí u bratra v nejvyšším patře na Downing Street 10.
Šílenec i geniální státník: Winston Leonard Spencer-Churchill
Když Winston nastoupí v sedmi letech na elitní školu, dívají se na něj kantoři brzy skrz prsty. Považují ho za hloupého. Přesto se mu časem podaří probojovat (byť na třetí pokus) na Královskou vojenskou akademii. A tady již září.
Mezi sto chlapci v ročníku je ve „druháku“ osmý nejlepší. Jako mladý poručík cestuje roku 1895 na Kubu. Jde mu psaní, a tak dělá dopisovatele. Najít jeho články v novinách lze však jen stěží.
Sympatizuje totiž s kubánskými povstalci, a tak mu je nechce nikdo vydávat. Winston se nakonec účastní několika bitev zejména v Africe, vidí umírat své přátele, sám však vždy zůstává jako zázrakem nezraněn.
„Chová se jak šílenec,“ utrousí na jeho účet nadřízení, když sledují jeho válečné počínání. Během druhé búrské války je zajat, ale podaří se mu prchnout a dostat se do 500 kilometrů vzdáleného portugalského Mosambiku a odtud do bezpečí.
V očích veřejnosti je rázem hrdinou.
16. července 1917 přijme vedení ministerstva pro výrobu válečného materiálu, ale na hlavní křeslo ministerského předsedy si musí počkat až do roku 1940. O 13 let později získá za svou šestidílnou historii druhé světové války Nobelovu cenu.
Líbánky na Veveří: Clementine Ogilvy Hozierová
Píše se rok 1904 a Clementine (1885 –1977) s Winstonem se prvně potkávají na plese. Winstona hned napoprvé okouzlí její krása a elegance. Když ji spatří podruhé, učaruje mu pro změnu její inteligence a skvělá povaha. Zalíbení je vzájemné.
Svatební zvony se jim rozezní roku 1908. Líbánky tráví krom jiného na zámku Veveří v brněnské části Bystrc. Šťastné manželství vydrží 56 let – až do Winstonovy smrti. Spolu mají pět dětí:
Dianu (1909–1963), Randolpha (1911–1968), Sarah (1914–1982), která se stane herečkou, a Mary (1922–2014), která se angažuje i v armádě a s otcem se účastní například Postupimské konference. Maličká Marigold (1918–1921) bohužel zemře na sepsi.
Během první světové války Clementine zajišťuje jídlo pro pracovníky zbrojovek, během druhé je předsedkyní Fondu Červeného kříže pro pomoc Rusku. Miluje cestování, ale Winston na něj nemá čas.
A tak podnikne výpravy na exotické ostrovy Borneo, Celebes, Moluky, Nová Kaledonie a Nové Hebridy (dnes Vanuatu).
