V každodenním životě se setkáváme s mnoha rčeními, příslovími i pranostikami. Některá mají hodně zajímavé pozadí. V nové rubrice se jim podíváme na zoubek a vysvětlíme si, co vlastně znamenají i jak vznikly.

Dnes si řekneme, odkud vzala své jméno panika, proč se nevyplatí schovat se před deštěm pod okap a z jakého důvodu se na Zelený čtvrtek vydají zvony na dlouhou cestu do Říma.

Dozvíme se i to, proč je praktické chválit uplynulý den až po ulehnutí do postele a co naši předkové tvrdili o dubnu. Třeba to, co se dá čekat od aprílových bouřek!

… panika

Panika je stav, který se vyznačuje nezvládnutelnými obavami, kolotočem iracionálních myšlenek, nečekaným impulzivním chováním a upřednostňováním momentálních emocí před rozumem.

Může se týkat jak jednoho člověka, tak i celé skupiny a vyskytuje se nejčastěji v extrémně vypjatých situacích, jako je třeba požár, velká tlačenice, nehoda nebo přírodní katastrofa a podobně.

Epocha vysvětluje:

Název pochází od boha Pana ze starověké řecké mytologie. Je synem nymfy, která neunese, že se narodil jako malý ošklivec s růžky, kozlíma nohama a vousky. Smějí se mu i bohové na Olympu, kam si ho vezme jeho otec, bůh Hermés.

Uteče proto zpět do lidského světa a žije o samotě v ústraní, pase stáda a hraje na píšťalu. Má jednu zálibu: i když je jinak neškodný, rád děsí lidi, kteří ho vyruší ze spánku.

A tak se dodnes po něm jmenuje nezvladatelný strach neboli panika, jinak také třeba panická hrůza.

… z deště pod okap

Když prší, každý se chce co nejdříve před deštěm schovat. Komu by se také líbilo být zmáčený do poslední nitky! Aprílové počasí, které teď aktuálně panuje, je na překvapení bohaté, takže nějaký ten jarní dešťový příval se dá čekat kdykoliv.

Ale hledat úkryt pod okapem, ze kterého se řinou proudy vody, by pochopitelně byla naprostá hloupost.

Epocha připomíná:

Když se tedy řekne, že se někdo dostal z deště pod okap, znamená to, že osobu ve špatné situaci při pokusu o změnu postihnou trable stejné nebo ještě větší. Může, ale nemusí to být vlastním přičiněním.

Podobně tutéž záležitost vystihuje i idiom „z louže do bláta“. A tak by se tedy dalo v duchu lidové moudrosti poradit jen jediné. Dobře přemýšlet, tedy „dvakrát měř a jednou řež!“

… zvony letí do Říma

Určitě jste si všimli, že o každých Velikonocích po večerní mši na Zelený čtvrtek umlkají kostelní zvony a opět se rozezní až při slavnostní bohoslužbě na Bílou sobotu. Tento zvyk vychází z křesťanských tradic.

Mlčení zvonů odkazuje na hluboký smutek, trvající od Zeleného čtvrtku, kdy je podle evangelií Ježíš Kristus zatčen v Getsemanské zahradě, přes Velký pátek, kdy je ukřižován, až do večerní či noční bohoslužby na Bílou sobotu, kdy se slaví Ježíšovo vzkříšení. Po tuto dobu jsou kostely tiché, umlkají také varhany.

Epocha přibližuje:

Pověst tvrdí, že se v této době zvony vydávají na dlouhou cestu do Říma, aby si vysloužily požehnání od samotného papeže za celoroční službu. Po dobu, kdy mlčí, je nahrazovaly řehtačky, tedy dřevěné nástroje, vydávající charakteristický „řehtavý“ zvuk.

Ty se dříve používaly ke svolávání na bohoslužby místo zvonů. Tato tradice je někdy k vidění i dnes, zejména na venkově. Na některých místech je řehtání také součástí symbolického zahánění biblického zrádce Jidáše.

… nechval dne před večerem

Určitě jste to už zažili také. Zdá se vám, že všechno, co jste chtěli udělat, se vám podařilo anebo že se věci vyvíjejí zdárným směrem. Je tak podle vás důvod k optimismu. Dáte ho hlasitě najevo a nepočítáte se žádným zádrhelem. Ale pak se stane něco neočekávaného, co vám zhatí plány i radostná očekávání.

Epocha dodává:

Tato lidová moudrost tak nabádá, že s chválou úspěchu nějaké záležitosti se má vyčkat do chvíle, kdy nehrozí, že by vás něco nemile zaskočilo. Přeneseně to platí pro jakoukoliv činnost.

Pokud se třeba povede při zkoušce správně zodpovědět první otázky, není dobré jásat předčasně a raději vyčkat až na správné vyřešení i té poslední.

Když si chválíte skvělý výlet, počkejte, až si doma odložíte batoh, protože si do té doby můžete třeba ještě zvrtnout kotník.

… dubnové pranostiky

Vrtkavé dubnové počasí se objevuje v mnoha pranostikách. Není se čemu divit, tento měsíc je těmito změnami proslulý. Jeden den svítí slunce na jasném nebi, druhý den saháme po deštníku a třetí den si musíme obout sněhule.

Někdy jsou zvraty rychlejší a odehrají se během jediného dne. Skvěle to vystihuje například tato lidová moudrost: „V dubnu se za den i devět druhů počasí sejde.“ Tyto prudké změny má nejčastěji na svědomí vpád studeného arktického vzduchu ze severu.

Epocha doplňuje:

Zatímco mnohé jiné měsíce naši předkové spojovali s jediným dalším, duben poskytuje výhledy na různé měsíce i roční období:

„Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.“, „Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu.“, „Chladnější duben bez sněhu – jasný a teplý květen.“ anebo „Bouřky v dubnu zvěstují dobré léto.“.

Ale počasí v dubnu poskytuje prý také odhad úrody: „Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.“, „Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje.“ a dokonce slibuje, že „Duben hojný vodou – říjen vínem.“