Nešťastně zamilovaný švec, krásná Liduška a vdova, která málem provdá svěřenkyni sňatkovému podvodníkovi. Zní to jako nějaká česká telenovela? Ve skutečnosti jde o divadelní hru, která dala našemu národu jednu významnou věc – českou hymnu.

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka.

Tak zní název hry českého spisovatele, divadelníka a vlastence Josefa Kajetána Tyla, která se poprvé hrála ve Stavovském divadle v roce 1834. Možná čekáte, že to byl hit a že pozdější využití jedné písně z této hry byl tedy jen logický krok, ale pravdou je, že právě tato Tylova hra byla ve skutečnosti docela slušným propadákem.

Kritika na ní nenechala nitku suchou a žádnou ohromující odezvu neměla ani u širokého obecenstva. A tak, navzdory renomé jejího autora, se hra po premiéře dočkala pouze jediné reprízy.

Začíná se líbit

Ačkoliv tedy samotná Tylova hra neměla příliš úspěch, pár světlých momentů v ní přece jen bylo.

Diváci i kritici chválili hlavně píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, pro kterou sloužil hudbu další významný muž české umělecké scény hudebník a dirigent František Škroup.

Jenže ani to, že se píseň z neúspěšné hry líbila, ještě neznamenalo, že se na delší dobu usadí v srdcích a hrdlech Čechů. O to se postarala až dvojice slavných pěvců Karel Strakatý a Jan Křtitel Píšek.

Ten první píseň zpíval už ve zmíněné hře a i později se k ní ještě několikrát vrátil.

Ten druhý pak pozdější hymnu dostal do povědomí nejen lidí z Čech, ale i těch z Moravy a Slezska, to když ji citlivě a vkusně zazpíval v září 1838 na brněnském setkání vlastenců a nadšenců do umění.

Z lidovky hymnou

Píškův úspěch byl až nevídaný. Mnohým se při jeho interpretaci písně vehnaly slzy do očí, o čemž následně s nadšením vyprávěli po celé zemi i za hranicemi.

Jeden z přítomných spisovatelů navíc ihned text upravil na moravskou verzi, ve které nechybí zmínka o slovanském duchovi, Metodějovi nebo vlastenectví.

A ačkoliv česká verze přece jen zůstala tou hlavní, i tyto úpravy a interpretace způsobily, že se z písně stala jedna z nejoblíbenějších lidovek 19. století. A nejen lidovek.

Vlastenci ji záhy začali používat jako neoficiální českou hymnu, což ještě umocnil její zákaz v období tzv. Bachova absolutismu – tedy doby velké cenzury, tajné policie a udavačství.

Když se pak v roce 1918 formoval nový Československý stát, o hymně bylo rozhodnuto – stala se jí právě první sloka z písně Kde domov můj.