Jméno prý získávají Lichtenštejnové podle chudého horníka, který vykope ve skále lesklý kámen. Odevzdá ho pánovi, kterému půda patří. Ten mu, dojat jeho čestností, kámen vrací se slovy:
„Zde máš pole, jdi, hospodař na něm a vychovávej potomky stejně poctivé jako ty.“
Rod si od té doby říká licht-stein (lesklý kámen). Prvním Lichtenštejnem je Hugo, známý už v roce 1133. Další Lichtenštejn, Oldřich (1200-1275) spojuje zdánlivě nespojitelné – politiku i básně (je minnesengerem).
První majetek na Moravě získává v roce 1249, když Jindřich I. z Lichtenštejna dostává od Přemysla Otakara II. hrad Mikulov.
Úzká vazba na Švýcarsko
Hovoří se o nich jako o nejbohatším rodu Evropy. Jejich majetek činí 3,8 miliardy dolarů. Britská královna Alžběta II. měla prý „jenom“ 960 miliónů! Významní politici, diplomaté, vojevůdci i mecenáši umění.
Vlastní největší soukromou sbírku starého umění na světě, mimo jiné i 33 obrazů Petra Paula Rubense. V průběhu druhé světové války zůstávají Lichtenštejnové neutrální. Už v roce 1938 přesidlují z Vídně do Vaduzu.
Díky úzkým vztahům s taktéž neutrálním Švýcarskem je rod ušetřen válečných operací. Nacionálně socialistický pohyb v Lichtenštejnsku sice existuje, ale pokus o puč v březnu roku 1939 ztroskotává.
Diktátor je nechal na pokoji
Antony Devere Summers, který se dlouho zabývá otázkami evropských královských rodů, ve své knize Válka a evropské rody líčí situaci Lichtenštejnska:
„V zemi se sice museli vyrovnávat s nedostatkem potravin, ale jinak zde vládl takový klid, že se kníže Franitšek Josef II. mohl v roce 1943 v klidu oženit s hraběnkou Georginou von Wilezeck.
Kníže se dokonce jednou setkal s Hitlerem a zdejší lidé tvrdí, že právě tato schůzka rozhodla o tom, že je diktátor nechá na pokoji.
Toto téma se ovšem během společenské návštěvy vůbec neprojednávalo, ale je možné, že se Hitlerovi zalíbila myšlenka ponechat ve střední Evropě poslední svobodné německy mluvící knížectví.
I když pravděpodobnějším důvodem se zdá spíše nedůležitá strategická poloha Lichtenštejnska.“
Kozákům slibují pomoc
Neutralita Lichtenštejnska je zřejmě porušena jenom v otázce donských kozáků. Německá okupace donské oblasti znamená pro kozáky příležitost k odstranění bolševiků. Hitler proto vítá kolaboraci kozáků a vytvoří kozáckou armádu, která bojuje po jeho boku.
Kozákům slibuje, že v případě německé porážky v Sovětském svazu jim najde vhodný exil. Během 2. světové války překročí hranice neutrálního Lichtenštejnska také jedna kozácká divize.
Kníže František později odmítá kozáky vydat Sovětskému svazu, přistupuje ale na Stalinův požadavek, aby vojsko navštívila sovětská delegace. Někteří kozáci skočí na falešné sliby a vrátí se do Sovětského svazu, ale po návratu jsou zastřeleni.