Příliš jemnosti v sobě neskrývá, ale je schopná, rázná a s modrýma očima a světlými vlasy představuje Margarete Bodenová (1893–1967) pro budoucí nacistickou bestii Heinricha Himmlera vysněný ideál.
Potkají se roku 1927, ona je o sedm let starší zdravotní sestra a spolumajitelka soukromé kliniky, ale spojuje je zájem o alternativní medicínu. Himmler je ostatně zarputilý vegetarián.
Na Margarete udělají dojem jeho romantické dopisy a čirý cit, který k ní chová. Vezmou se o rok později. Na svatbě úplně chybí ženichova rodina. Nevěsta není v oblibě. Je starší, rozvedená a navíc je protestantka. 8. srpna 1929 se jim v Mnichově narodí dcerka Gudrun (1929–2018).
Cizí ať umírají, já mám Püppi
Himmlerova hvězda zatím stoupá. Stává se jednou z nacistických špiček a také autorem takzvaného konečného řešení židovského otázky. Cynismus hlavního architekta holocaustu je dech beroucí.
Ráno odstartuje masáží, dojde si na dobré jídlo, někdy hraje karty a zajde do sauny. Přes den má perfektně rozplánované schůzky.
A mezitím udílí rozkazy k budování dalších plynových komor, ve kterých budou umírat s jeho souhlasem nevinní – včetně dětí stejně starých, jako je to jeho. Svou Gudrun však zbožňuje. Říká jí Püppi – tahle přezdívka jí už zůstane celý život.
O Margarete zase hovoří jako o Mammi. Se ženou se ve skutečnosti příliš nevídají. Himmler je pohlcen svou krvavou prací v různých koutech říše.
Zanáší se zajíčkem
Gudrun vyrůstá po boku „nevlastního bratra“ Gerharda. Jde o syna jednoho z důstojníků SS, otec mu zemřel ještě před válkou, a chlapec místo do dětského domova putuje do pěstounské péče Himmlerů. To však překvapivě není konečný výčet potomků.
Vedle manželky Mammi a dcerky Püppi existuje ještě Himmlerův zajíček Bunny. Jmenuje se Hedwig Potthastová (1912–1994) a je jeho sekretářkou. Poměr spolu mají až do roku 1945, naposledy se vidí v březnu a o měsíc později si každý den volají.
Vše nasvědčuje tomu, že Mammi ví o Bunny a nevěru toleruje. Z mileneckého vztahu se zrodí dvě děti: syn Helge přijde na svět 15. února 1942 a dcerka Nanette-Dorothea 20. července 1944, a to dokonce v Berchtesgadenu.
Letecký most Gudrun – Heinrich
Himmler si narozeniny dcerky nebude mít problém zapamatovat – tentýž den proběhne neúspěšný atentát na Hitlera s krycím názvem Operace Valkýra. Gudrun se o nevlastních sourozencích dozví až po válce a chce s nimi být v kontaktu, to však Hedwig odmítne.
Zatímco Edda drží neoficiální titul nacistické korunní princezny, Gudrun se říká prostě jen nacistická princezna. Když není otec doma, každý den jí svědomitě telefonuje. A nejen to.
Neváhá ji letecky přepravovat z Gmund am Tegernsee, což je obec 46 kilometrů od Mnichova, kde mají od roku 1934 dům, k sobě do Berlína. Krom telefonátů a leteckých návštěv jí pravidelně píše dopisy a časem ji na některé oficiální cesty bere sebou.
Proč se Himmler doznal?
Himmlerovi časem dostanou dům na berlínském předměstí Dahlem, které už tehdy platí za luxusnější čtvrť. Tvůrce holocaustu se chodí procházet s dcerou do zdejší botanické zahrady, která je mimochodem největší v Evropě.
Gudrun je oddanou nacistkou a tento postoj jako jedno z mála dětí brzy již bývalých pohlavárů nikdy neopustí. Když říše padne, prchne Himmler s padělanými doklady v převleku rotmistra vojenské politické policie. 21. května 1945 je zajat, ale nikdo ho nepozná.
Neznámo proč se sám přizná o dva dny později. Téhož dne rozkousne kyanidovou kapsli ukrytou v zubu a umírá. Zoufalá Gudrun volá o vyšetřování – je přesvědčena, že byl její otec zavražděn. Až do konce života ho bude obhajovat.
Kryje sadistického dozorce
Gudrun se vdá za krajně pravicového novináře Wulfa Dietera Burwitze. Mají spolu dvě děti. V roce 1951 se přidává ke skupině Stille Hilfe, česky Tichá pomoc.
Jde o organizaci, která se snaží chránit nacistické zločince a těm přeživším poskytovat podporu během soudů a věznění. O rok později zakládá Wiking-Jugend – v podstatě novodobé Hitlerjugend.
A je to právě Gudrun, kvůli které uniká celé roky spravedlnosti Krásný Toni, jak se přezdívá brutálnímu dozorci Antonu Mallothovi (1912–2002) z Malé terezínské pevnosti. Dopaden je až v roce 2000 a poslední dva roky života stráví za mřížemi.