Mít ve spíží pár konzerv se hodí vždycky. I na Vánoce. Tehdy přijde čas třeba na sardinky. Kro chce mít bramborový salát rychle hotový, dá přednost třeba konzervované zelenině před tím, aby vařil čerstvou.
Leckjaké konzervované lahůdky přijdou ke slovu na Silvestra. Kdy konzervy vznikly?
V době napoleonských válek bylo velkým problémem, jak uchovat potraviny pro potřeby armády, aby zůstaly čerstvé. „Ten, kdo přijde na způsob, jak uchránit zásoby před zkažením, dostane 12 000 franků“, vyhlašuje Napoleon I. Bonaparte.
Nabídka zaujala Pařížana Nicholaese Apperta (1749-1841). Má rozsáhlé zkušenosti z nejrůznějších oborů. Pracoval jako sládek, svíčkař, výrobce nálevů i vinař. Jídlo tepelně upraví, naplní do lahví a zazátkuje korkovou zátkou. Láhev ohřívá v horké vodě.
Lahve noří do moře
Svoje pokusy prováděl 15 let, než si skutečně ověřil, že jídlo ve vzduchotěsném obalu vydrží velmi dlouho. Chtěl mít opravdovou jistotu, proto několik vzorků (pečené koroptve, zeleninu, omáčku) v lahvi ponořil na 4 měsíce a 10 dní do moře.
„Po otevření byly vzorky jídla testovány“, píše. „Všechny se uchovaly čerstvé a žádný neprodělal v moři nežádoucí změny“, potvrzuje svůj úspěch. Napoleon je spokojen a vyplácí mu slíbenou odměnu.
Používá pocínovaný plech
Appertovu práci ještě vylepšil jeho současník, Angličan Peter Durand (1766-1822) Sklo se mu totiž zdálo příliš křehké pro použití v náročných bojových podmínkách. Nahradil ho proto pocínovaným plechem.
Král Jiří III. (1738-1820) mu roku 1810 udělil patent na uchovávání potravin ve skleněných nádobách, keramice, cínovém plechu nebo jiných materiálech.
První skutečnou konzervárnu založili Bryan Donkin a John Hall, kteří roku 1813 poslali britské armádě konzervy k vyzkoušení.
