Podle záznamů udeří do země každou vteřinu přibližně padesát až sto blesků a některé z nich jsou doopravdy výjimečné. Typická barva tohoto přírodního jevu je modrobílá, je to dáno velkým množstvím dusíku v nižších vrstvách atmosféry.

Blesk je ve skutečnosti elektrostatický výboj, jenž je produkován během bouřky, má svá specifika a je provázen výraznou emisí světla.

Jednotlivými kanály výboje prochází elektřina, která velice rychle dokáže zahřát okolní vzduch, na tom také závisí díky expanzi doprovodný jev blesku, a sice charakteristický zvuk hromu.

Panují dohady, zda je blesk projev normální či temné hmoty, správná odpověď je, že se jedná o běžné částice, tedy jde o obyčejnou hmotu, jež má schopnost zářit, nemůže být logicky temná.

Aby mohlo vůbec k samotnému blesku dojít, vznikne jako první v bouřkovém mraku prvotní elektrický průraz, dosud není objasněn jeho princip, trvá totiž příliš krátce, s největší pravděpodobností se však jedná o výboj, který zvládá překonat hlavní záporná a vedlejší kladná centra oblačného náboje.

Pozitivní a negativní

Blesk se v zásadě dělí na pozitivní a negativní.

První v pořadí tvoří jen necelých 5 % všech blesků a jeho celkovým efektem je vybití všech pozitivních nábojů do země, podle odborníků se vyskytuje nejčastěji v zimních bouřkách nebo na samém konci obyčejné bouře.

Negativní blesky tvoří tedy naprostou většinu a každý z nich nese proud přibližně 30 kA a má potenciálový rozdíl asi 100 MV až 1 GV. Známé jsou také ještě vulkanické blesky, jež v naprosté většině případů provázejí erupci sopky, kdy do sebe částice chaoticky narážejí.