Po masakru hrstky statečných přichází obrovská armáda perského krále do Athén, které chrání jen hrstka starců. Xerxés se už vidí jako pán Řecka a dává si připravit svůj trůn tak, aby dobře viděl na závěrečnou bitvu u ostrova Salamis.

K ruce má zapisovatele, kteří mají zaznamenat ty slavné okamžiky a panovníkovy citáty ke konečnému vítězství. Triumf ale toho dne nepřichází.

Athénskému admirálovi nezbývá než evakuovat centrum Attiky a spolu se spojenci znovu čelit barbarské hrozbě. Mají naštěstí své dřevěné hradby. Mocné triéry, na něž jsou cizinci krátcí.

K vítězství dopomáhá i Themistoklova lest, jež nepřítele dokonale zmate a navede jeho lodě na klouny řeckých korábů. Poražení vetřelci pak často dopadají jako ubozí tuňáci. Bitva ale znamená daleko víc. Rozhoduje o budoucnosti západní kultury vůbec.

Těžká situace po Thermopylách

Když jsou u Thermopyl Řekové zahubeni a Leonidova hlava končí na kopí perského krále, nezbývá athénskému loďstvu u Artemisia jiná možnost než ustoupit též.

Jako Sparťané se spojenci na pevnině, i admirál Themistoklés poráží po dva dny barbarskou armádu na moři a drží ji v úzkém místě, kde nemohou velké a nemotorné lodě příliš manévrovat.

Třetí den už tu nemá athénský vůdce důvod setrvávat, neboť Peršané mohou postupovat dál po pevnině k Athénám. Soustředí se proto na evakuaci a vyklizení Athén. Názor ale nemění.

Pokud chce vetřelce porazit, musí to být na moři, neboť tak odřízne celou invazní armádu od zásob.

Navzdory pochybnostem politiků, podřízených i spojenců přesvědčuje charismatický vojevůdce všechny o tom, že se musejí stáhnout na nedaleký ostrov Salamis, kde mohou společně rozvinout šiky loďstev proti perské flotile.

Dřevěné hradby a trůn ze zlata

Když Xerxés vstupuje do Athén, rychle dává zpacifikovat slabý odpor malého oddílu Řeků na Akropoli.

„Starci, schopní boje, se opevnili na Akropoli a při její obraně později zahynuli,“ vysvětluje historik Vojtěch Zamarovský.  A zatímco Peršané a jejich žoldnéři plení a vypalují centrum Attiky, Themistoklés vyšle svého otroka jako posla, jenž má předstírat, že je zběhem, a namluvit nepříteli, že mezi Řeky dochází k rozporům a část z nich chce odplout.

„Athéňan Themistoklés, jenž je tvým přítelem, ti vzkazuje, že se Helénové chystají rozejít. Chceš-li rychlé vítězství, obklič helénské loďstvo!“ sděluje tehdy Sikinnós Xerxovi.

Tyran z východu si je příliš jist, že jeho zlato a cennosti udělají z nepřátelských vůdců zrádce, a vzkazu uvěří. Nechává si dokonce postavit pozlacený trůn či nosítka na hoře Aegulas, aby na nadcházející střetnutí dobře viděl.

Athénský admirál naštěstí věří slovům věštby o následujícím boji, kde mají Athény zachránit dřevěné hradby. Těmi se nemyslí nějaká palisáda, ale lodě.

Nastává rozhodný boj

„V předvečer 29. září roku 480 př. n. l. Themistoklés už věděl, že jeho plán sjednotit Řeky silou nepřítele se zdařil: řecký přeběhlík z perské flotily hlásil, že Xerxés vydal svým lodím rozkaz, aby zablokovaly Řekům cestu k ústupu,“ pokračuje Zamarovský.

Válečná rada horečně připravuje plán střetnutí. Loďstvo se seřadí podél severovýchodního pobřeží Salamíny a vytvoří vyrovnanou formaci.

Na pravé křídlo se postaví Aigiňané, uprostřed stanou Sparťané a levé křídlo si ponechají Athéňané, mezi něž se mají začlenit spojenci z Megary a Peloponésu. Ostrov v zádech a stejně tak zálivy mají posloužit pro menší lodě, aby zachraňovaly ztroskotance.

Specifický úkol je určen Korinťanům, kteří mají předstírat útěk, obeplout ostrov a napadnout Peršany zezadu. Když noční mlhu protnou první paprsky slunce, stojí už admirál spojených flotil nad obětním oltářem a během oběti pronáší k posádkám:

„Vzhůru, synové Hellady! Vlast svou osvoboďte, osvoboďte své ženy a děti, svatyně bohů a hroby předků! Nastává rozhodný boj!“

Zmatek v bojové vřavě

Proti sobě stojí zhruba 200 až 350 řeckých lodí a možná až 900 plavidel perských. Řecké lodě vyplouvají, ale přibližně v polovině vzdálenosti před perskými koráby zpomalují, protože hradba dřevěných plavidel se zdá být nezdolná.

To už východní velkokrál sedí na svém zlatém trůnu a po ruce jsou mu k službám písaři, aby zaznamenali každé vladařovo slovo a každý dramatický okamžik námořního střetu.

Jakmile první z řeckých triér začne couvat, vyráží Athéňan Aimeniás se svou lodí kupředu, aby povzbudil morálku námořníků. Themistoklés dává smluvený signál Korinťanům k předstíranému ústupu, zatímco zbylé námořnictvo se vrhá proti nepříteli.

Peršané se nejprve drží v pevném šiku, ale v úžině jim najednou dochází prostor a některá plavidla se musejí oddělit od formace za velikého povyku. Velitel, zahajující boj, umírá v zápase s nepřítelem a ostatní velitelé nedokážou udržet pořádek.

„Mnozí totiž udíleli rozkazy, ale nerozkazovali všichni totéž. Proto také přestali plout kupředu, zarazili se, pak couvali na širší prostranství,“ vysvětlují odborníci.

Tlučou je jako tuňáky

Nadšení Athéňané a jejich spojenci vidí chaos mezi posádkami protivníků a využívají situace ve svůj prospěch. Některé lodě potápějí pomocí klounů, jimiž prorážejí trupy palub, jiným sčesávají lopatky vesel.

Takto odzbrojení veslaři nemohou s lodí hnout a takové koráby jsou pak snadným cílem pro proražení boků pomocí zobců pod příděmi triér. Po staletích píše o bitvě historik Diodóros Sicilský:

„Helénové tedy nabyli takto převahy a porazili barbary v přeslavné bitvě.

Za bojů bylo zničeno helénských lodí čtyřicet, perských však přes 200, nehledě k těm, jež byly zajaty s posádkou.“ Dramatik a účastník bitvy Aischylos přichází i s dalšími detaily utkání. Všechny břehy a skály byly prý plné padlých.

Zbylé barbarské lodě prchají ve zmatku pryč. Jako tuňáky je vojáci a námořníci řecké aliance tlučou úlomky vraků a pobíjejí vesly. Než přichází noc, nad mořskou hladinou zní vítězný jásot i nářek raněných a umírajících.

Jedna bitva ovlivní celý kontinent

Velkokrál Perské říše nemá na vybranou. Nezbývá mu nic jiného než vrátit se domů. Už se příliš dlouho zdržel ve válečné kampani, a to může přinést rozmíšky a vzpouru na vlastním území, i když porážku v centru mocného státu nikdo příliš neřeší.

Salamína je vnímána jako řadová bitva a na řeckém území zůstává stotisícová armáda pod velením generála Mardonia, aby dokončila pacifikaci Řecka.

Protože je o rok později poražena u Platají a Helénové přecházejí do ofenzivy, je už všem jasné, že se karta obrátila.

Trvá to ještě více než sto let, než je dokončeno sjednocení Řecka pod vládou Filipa Makedonského a později jeho syna Alexandra, jenž vyvrátí perskou mocnost.

Pro nás je hlavně důležité, že tato bitva zachraňuje nejen nejznámější středomořskou civilizaci a její výdobytky pro západní společnost, ale hlavně připravuje Persii o další vliv na Evropu celkově.

Pokud by bitva dopadla jinak, je možné, že by Persie, a nikoli Řecko, získala možnost uplatnit dominantní vliv na Evropu i západní svět.