Představte si, že je večer a ulehnete do postele. Chvíli po usnutí vás náhle ze snu probudí úporná bolest v rukou a nohou. Z otevřených ran vám prýští krev! Že se vám to nikdy nemůže stát, protože jsou takové věci jen výplodem fantazie? Pak raději čtěte dál.

Stigmata, tedy bolestivé krvácející rány na stejných místech, kde údajně utrpěl zranění Ježíš Kristus při svém ukřižování, se skutečně mohou objevit u obyčejných lidí. A nemusí jít ve všech případech o osoby hluboce zbožné.

Jak se může stát, že z těla bez zjevné příčiny nebo předešlého zranění proudí potoky krve? Jedná se o skutečné příběhy, nebo pouhý trik?

Po vzoru pravého křesťana

Stigmata se nejčastěji objevují na rukou, nohou, na boku nebo také na hlavě coby zranění od trnové koruny.

Křesťané vidí v krvavých znameních důkaz opravdové oddanosti Bohu, ale také určitý závazek a zodpovědnost, která padá na hlavu takto „označeného“ člověka.

Není divu, že se mnohdy jako první osoba se stigmaty označuje svatý František z Assisi (1182–1226), prototyp zbožného muže, rozjímavý mystik a zakladatel řádu františkánů. Jak je to ale ve skutečnosti?

Kacíři se stigmaty

Je možné, že představa svatého Františka jako prvního smrtelníka se stigmaty zkrátka jen zapadá církvi do představy ideálního věřícího? Proč se nemluví o prvních doložených případech lidí, kterým se na těle objevila krvavá znamení?

Již v roce 1222 je zaznamenán případ dvou Angličanů! To je o dva roky dříve, než je uváděno u svatého Františka. Mohlo by se na první pohled zdát, že jistě muselo jít o silně duchovně založené lidi, kteří si svými stigmaty zasloužili obdiv křesťanů. Pravda je ale krutá – oba byli naopak upáleni na hranici za čarodějnictví!

Krvácení beze svědků

Teprve pozdní středověk je vůči lidem se stigmaty milosrdnější a případů lidí s krvácejícími ranami neustále přibývá. Zářným příkladem může být svatá Kateřina Sienská (1347–1380), jejíž zbožnost je i v tehdejší době do očí bijící.

Ne nadarmo je také zařazena mezi čtyři nejvýznamnější ženy v dějinách církve. Jak její vliv roste, tvoří se kolem svaté Kateřiny skupina zbožných mystiků na vysoké duchovní i intelektuální úrovni.

Snad jen oni mohou dosvědčit, že se v roce 1375 objevují na jejím těle krvácející stigmata, která žena však před světem až do své smrti skrývá.

Rány, které se nezanítí

Stigmata ale zdaleka nejsou jen synonymem dob středověku, kdy je křesťanství na svém mocenském vrcholu. Vlastně většina o mnoho slavnějších případů pochází z moderní doby. Co mají lidé obdaření stigmaty společného?

Jejich otevřené rány se zacelují stejně náhle, jako se otevírají. Není možné je jakkoliv vyléčit a zavazování obvazy představuje hotová muka. Rány se nikdy nezanítí a nezůstává po nich ani žádná jizva.

Odměna za smírnou oběť

Páter Pio z Pietrelciny (1887–1968) má odjakživa podlomené zdraví. Pio se ale prokazuje silnou vírou – silnější než mají jeho kolegové. Vždyť náboženské vize má už od svých pěti let.

Snad v něm jeho zbožnost podporují hrůzy první světové války, které má během své služby u italských pomocných jednotek naservírované jako na stříbrném podnose. A možná také proto se po skončení bojů nabídne jako smírná oběť za spáchané válečné zločiny. Rok 1918 tak znamená první okamžik, kdy se u Pia objevují stigmata.

Podvod, nebo skutečnost?

„Je to podvodník!“ zní Francií na účet pátera. Ten však oponuje svou verzí:

„Prodléval jsem v kostele, když v tom se mi zjevila postava a hodila na mě čtyři kopí.“ Od té chvíle se u pátera Pia, který je v roce 2002 dokonce prohlášen za svatého, objevují krvavé rány.

Děje se tak zcela nepravidelně, a to na obou dlaních, obou chodidlech i boku. Řada lidí jeho stigmatům nevěří, a tak se páter Pio dostane do rukou lékařů na prohlídku. Jejich závěry jsou jasné: Pio si rány nezpůsobuje sám!

Sladká vůně krve

Na páterovi se stigmata objevují po dobu 50 let. Počítá se, že muž ztratí denně asi šálek krve, která má prý podle svědků nasládlou vůni. Piovy rány se nikdy nezacelují, přesto se do nich nikdy nedostane infekce.

I přes závěry lékařů však stále spousta skeptiků věří, že páter své rány neustále oživuje kyselinou či jedem. Ještě více lidí má ale ve svatého Pia důvěru. Na jeho pohřeb v klášteře malé vesničky San Giovanni Rotonda nakonec dorazí více než 100 000 z nich. Z místa se okamžitě stává přední cíl poutníků v Evropě.

Osudový konec války

Neméně slavným označením stigmaty je případ Němky Terezie Neumannové (1898–1962). Už její narození v roce 1898 hýří symbolikou – přichází na svět na Velký pátek, tedy v den, kdy si křesťané připomínají Kristovu smrt.

Jako malá dívka vyrůstající v chudobě touží vstoupit do kláštera a dát se na misijní činnost. Ovšem osud má pro ni přichystanou tvrdou ránu. A stejně jako u pátera Pia se životní zlom odehraje roku 1918.

Krutá daň za obětavost

Horoucí plameny polykají dřevěné stavení a na kost promočená Terezie hasí požár u souseda kováře, kde zrovna slouží. Večer je tak vysílená, že se neudrží na nohou a padá ze schodů. Těžké poranění hlavy ji upoutá na lůžko, vše komplikuje i zápal plic.

Její obětavost nakonec stojí Terezii zdraví. Při hašení ohně si vysune obratle a končí ochrnutá. O rok později navíc přichází o zrak! Ochrnou jí i polykací svaly, a tak téměř nemůže jíst. Jen máloco ji v tyto těžké okamžiky drží při životě.

Období zázraků

Terezie se uchyluje pravidelně k modlitbám a ve své mysli neustále nosí svou patronku Terezii z Lisieux (1873–1897). A přesně v den jejího blahořečení nastává u Terezie Neumannové až zázračné zlepšení.

Nejprve se jí vrací v roce 1923 zrak, o dva roky později, v den prohlášení její patronky za svatou, náhle mizí i dívčino ochrnutí! Je to snad síla myšlenek, která způsobí nevysvětlitelné události, nebo v tomto případě hrají roli nadpozemské síly?

Ať už je odpověď jakákoliv, stigmata, která se u Terezie objevují roku 1926, jsou na první pohled všem patrná.

35 let bez jídla

Vše začíná viděním utrpení Krista, pak následuje masivní krvácení z typických ran, a to vždy z každého čtvrtka na pátek až do její smrti. Terezie má ale jednu výjimku – krev jí ve velkém teče i z očí!

Může snad její stigmata způsobovat záhadná nemoc, která původně stojí za dívčinou slepotou? Nebo si lze bolestivé krvácení vysvětlit jako daň za uzdravení? Terezie Neumannová je ale každopádně výjimečnou ženou.

Kromě stigmatizace údajně takřka 35 let nepozře žádnou stravu ani žádné nápoje! Že jde o pouhé výmysly? Kdepak, lékařský výzkum její tvrzení potvrzuje!

Kdo z oněch 400 lže?

Páter Pio i Terezie Neumannová jsou jen dva ze 400 hlášených případů, třebaže ty nejslavnější. Jsou ale opravdu všechna stigmata projevem zázraku, nadpozemské síly a odrazem hluboké křesťanské víry?

Lékaře nemůže zdaleka každý člověk prohlašující, že je stigmatizovaný, přesvědčit. Jak se vlastně vědci na tyto krvácející rány dívají? V čem přesně vidí příčiny nezvyklého fenoménu, díky němuž jsou obyčejní lidé prohlášení za svaté?

Slavná podvodnice

Krvácení z ran na rukou i nohou je opravdu někdy nutné brát s rezervou. Za všechny podvodníky můžeme zmínit španělskou jeptišku Magdalenu de la Cruz (1487–1560).

Ta se tolik touží dostat na seznam svatých z důvodu své duševní choroby, že jde až přes bolest a způsobuje si rány sama. Dnes už se, na rozdíl od sestry Magdaleny, „stigmatičtí“ podvodníci netrestají vězením, přesto si lékaři dávají pozor. Proč?

Terezie stále čeká

Stejně jako u Magdaleny de la Cruz totiž někdy bývají krvácející rány projevy duševní choroby. Takto nevyrovnaní lidé se jen snaží upoutat pozornost a nebojí se uchýlit k sebepoškozování.

Stejně ostražitě přistupuje k výpovědím stigmatizovaných lidí i samotná církev. Mnohokrát si rozmyslí, než někoho kvůli krvavým znamením označí za svatého.

Kupříkladu Terezie Neumannová na své svatořečení stále čeká, přestože se ve své době stává inspirací a příkladem pravověrné křesťanky pro tisíce lidí.

Hysterie i síla sugesce

A v čem podle odborníků tkví příčiny skutečných stigmat, které se dostaví asi u tří lidí z milionu? Z lékařského hlediska může jít o projevy hysterické neurózy, zejména u silně věřících osob.

Obrovskou roli hraje i psychosomatika, která vsází na úzké propojení těla a duševních pochodů. Pomocí silné vůle si tak prý člověk opravdu může způsobit až tak závažné rány. Jak je to ovšem s výjimečností křesťanů?

Historici jsou zásadně proti výlučnému spojování stigmat a Ježíše Krista. Podobné projevy totiž existovaly kupříkladu již ve starověku, v době dávno před Kristem.