V noci z 31. října slaví část světa přechod mezi létem a zimou, mezi světem živých a mrtvých. Nejstarší z těchto svátků, ten původní, sahá až do dob před naším letopočtem – jde o Samhain, který dnes v modifikované podobě známe coby Halloween.

Oproti Dušičkám se u nás v plném rozsahu neslaví, po tradici vydlabávaní dýní ale ráda sáhla mnohá rodina.

Jak souvisí keltský Samhain s oranžovou tykví? Přes několik oslích můstků. Historie dýní, respektive tykví, se píše v místech dnešního severovýchodního Mexika a jižních Spojených států zhruba od dob 7500 před naším letopočtem.

První kolonizátoři Ameriky díky nim přežívají nehostinná období, v Evropě si pak dýně získávají na oblibě od konce 15. století. Kde se potká pohrobek Samhainu, Halloween s tradiční americkou plodinou?

Jack-o‘-lantern, jak se v originále vydlabané dýni se svíčkou říká, se zrodí v Irsku. Ale kdo je ten Jack a proč si jeho lucernu zapálí děti či dospělí bezmála po celém světě?

Hold bájnému alkoholikovi

Lije do sebe jeden pohár za druhým, neudrží si žádnou práci a kvůli několika drobným na alkohol je schopen takřka čehokoliv. To je Jack. Jednou na Halloween si přihne až moc a na pokraji smrti, kdy jeho duše opouští tělo, spatří Ďábla. Vyprosí si na něm před cestou do pekel poslední drink – ale nemá na zaplacení.

„Proměň se v peníze, zaplatím tebou a ty se pak proměníš zpět,“ uprosí pekelníka. Peníze pak ale strčí do měšce a nevyndá, dokud mu Ďábel nedá rok navíc.

Rok v alkoholovém deliriu uteče jako nic. Tentokrát Jack nabídne Ďáblovi, ať ochutná před cestou skvělé jablko z jeho stromu. To je však vysoko – a tak ho Jack vysadí do koruny, do kůry vyřeže kříž a nesundá Ďábla, dokud mu neslíbí, že na něj peklo zapomene.

Do roka se Jack stejně upije. Do nebe ho nepustí, v pekle ho nechtějí a od čertů dostane jen žhavý uhlík. Dá ho do vydlabané řepy a bloudí věčností…

Zažene síly temnot i tasemnici

Z legendárního Jacka a jeho řepy se tak stane symbol ochrany před zlými silami. K výrobě lucerničky se používají tuřín a právě řepa. A slibované dýně? Mnoho Irů zamíří v 19. století hledat štěstí v Americe.

Svátek se tu rychle šíří, má ale malý háček – řepy a tuřínů tu není zrovna přebytek. Zato dýní je tu dost. Ostatně, dopustit na ně nedá už původní indiánské obyvatelstvo.

Považuje je za nejlepší zbraň proti střevním parazitům, používá je na vyléčení močových cest a léčbu prostaty.

Indiáni již před staletími vědí, že dýně je skvělým pomocníkem. Jejich postupy potvrdí i čínské studie. Podle nich je pro očistu střev od parazitů nejúčinnější kombinace extraktu z dýňových semen a ořechů palmy areky obecné (Areca catechu).

Například tasemnici (Cestoda) vypudí v 89 procentech případů. Extrakt z palmy má navíc antidepresivní účinky, opatrnost je však na místě – je návykový. Dýni vám vychválí lékaři i veterináři.

V konzervované podobě může pomoci při zácpě a průjmu nejen u lidí, ale i psů a koček. Obsahuje totiž vysoký podíl vlákniny, a tak napomáhá trávení. Chováte drůbež? Syrovou dýni jí předhoďte v zimě s krmivem. Slepice po ní v zimě snášejí více vajec.

Dýňové velmoci

Dýně je skvělou zásobárnou provitaminu A neboli betakarotenu. Skládá se ale hlavně z vody – ta je zastoupena z 92 procent, dalších 6,5 procent jsou bílkoviny.

Obsahuje samozřejmě také vitamín C, ale v mnohem menší míře, než vitamin A. Nejvíc dýní prodá v současnosti Čína a Indie, bavíme se o polovině z celkové světové produkce necelých 28 milionů tun dýní.

A co Spojené státy, o kterých by člověk řekl, že budou za dýňovou velmoc? Tady se prodá „jen“ kolem 680 000 místních dýní, z nichž většina končí svou pouť právě na Halloween.

Pokud byste k prodaným americkým tykvím přidali ještě britské, poskládáte z nich řetěz dlouhý 2500 kilometrů. Jen pro představu, stejnou délku byste ujeli, pokud byste se vydali z Brna od Osla a zpět.