Za své literární dílo získá nejvyšší možné ocenění. Nobelovu cenu si však spisovatelský génius Ernest Hemingway těžce vydře svými životními zážitky i setkáním se smrtí tváří v tvář. A to hned několikrát.

Svůj nejintenzivnější zážitek na hraně života a smrti dokonce zvěční v knize Sbohem, armádo.

Nejslavnější z autorů takzvané Ztracené generace, Ernest Miller Hemingway (1899–1961), si se zubatou potřese rukou hned několikrát. Z její náruče ale vždycky dokáže uniknout – až do chvíle, než se sám rozhodne opustit svět.

Od dětství na lovu

Ernest je odchodem ze světa naprosto fascinován.

Vždyť již jako malý chlapec se svým tátou Clarencem Edmondsem Hemingwayem (1871–1928) brouzdá hustými lesy poblíž letní chaty Windemere v Michiganu na dobrodružných loveckých výpravách, opásán zbraněmi a se zvěří na mušce.

Ernestův otec je velmi schopným praktickým lékařem a ze srdce miluje přírodu a lov. Synek jeho duši dobrodruha zdědí a bez pravidelné dávky adrenalinu jako by ani nedokázal žít.

Nesnáším tě, mami!

„Svou matku jsem za to nesnášel,“ vzpomíná Hemingway v dospělosti na maminku Grace Hall Kellyovou (1872–1951), která jej celé dětství nutí hrát na nenáviděné violoncello. Ta nakonec docílí svého.

Ernest vyniká na střední škole nejen v anglickém jazyce, ale i ve sportu a hře ve školním orchestru s jednou ze svých sester, Marcelline.

První volání smrti

Když ho jako studenta žurnalistiky pohltí spisovatelský trans, dokáže pro svou věc strhnout i ostatní. „Jako by se třída rázem proměnila v redakci,“ vzpomíná Hemingwayova učitelka žurnalistiky Fannie Biggsová.

Mladý Ernest chrlí verše a povídky jako na běžícím páse. Ťukání do psacího stroje a psaní recenzí na koncerty však nedokáže mladíka naplnit. V daleké Evropě zatím vybuchují první granáty. Ohlušující rány první světové války zvábí Hemingwaye doprostřed bojů.

Adrenalin v ringu

Buch… Buch! Mladý muž v zápalu boje nevnímá bolest z rány na obličeji, jen tlukot svého srdce. Do očí mu stéká pot a po tváři se mu line potůček rudé krve. Přes pochroumaná žebra se mu stěží daří zplna nadechnout.

Tak silného soupeře proti sobě v ringu již dlouho neměl. Ernest Hemingway miluje box, ale jeho oblíbený sport si vybírá svou daň. Kvůli poraněnému oku nemůže vstoupit do řad amerických vojáků putujících na frontu.

A tak jediným způsobem, jak konečně přičichnout k válce, je přihlásit se k Červenému kříži. Hemingway netuší, že se tak skutečně blíží k vysněné smrti…

Setkání se zubatou

Se svou americkou posádkou v Itálii odváží raněné do nemocnice. Dívá se smrti do očí, ale je to stále cizí smrt. Hemingway touží po vzrušení, kterému by přizvukoval všeprostupující strach.

Proto se přihlásí jako vedoucí kantýny a rozváží jídlo až k palebné čáře. Válku zažívá na vlastní kůži. Jeho zážitky jsou ale o mnoho intenzivnější, než by sám čekal.

V červenci roku 1918 ho do nohy zasáhne rakouský šrapnel i střely z kulometu a spisovatel si sahá na smrt poprvé.

Zážitek blízké smrti

„Snažil jsem se nadechnout, ale dech mi vypověděl službu a já měl pocit, že jsem vylétl sám ze sebe a moje tělo letí a letí a pořád letí, tělesné a hmotné, vzduchem,“ popisuje svůj zážitek blízké smrti v románu Sbohem, armádo z roku 1929. Hlavní postavě veleslavného díla, americkému poručíkovi v italských službách Fredericu Henrymu, vloží spisovatel do úst svůj vlastní neobvyklý prožitek.

Stejně jako Hemingway ve skutečnosti utrží i hrdina knihy vážné zranění nohy.

Všechno je strašný omyl

Spisovatel má šanci vypsat se ze silné zkušenosti, která mu nadobro promění pohled na lidskou a současně i vlastní smrtelnost. Popis zážitku klinické smrti pokračuje výmluvně:

„Najednou jsem byl bez sebe, úplně a naprosto, a věděl jsem, že je po mně a že to byl všechno strašný omyl, myslet si, že člověk jenom tak prostě umře. Potom jsem se vznášel, a místo abych letěl pořád výš, cítil jsem, že kloužu rychle zpátky. Vydechl jsem a přišel jsem k sobě.“

Proč miluje nebezpečí?

Nejen z bolestivé agónie čerpá Hemingway inspiraci. I téma nenaplněné lásky ke zdravotní sestře Agnes z doby rekonvalescence v nemocnici tvoří ve třetím Hemingwayově románu, který jej vyšvihne na mezi špici amerických autorů, kostru příběhu.

Proč je ale laureát Nobelovy ceny tolik přitahován nebezpečím? Vábí ho snad sama smrt na svou temnou stranu? Zranění, které utrpí v první světové válce, je jen první padající kostičkou smrtícího domina.

Nezapomenutelná láska

Sestřička Agnes utkví spisovateli v paměti i srdci ještě dlouho poté, co skončí první světová válka.

I jeho první manželka Hadley Richardsonová (1891–1972), s níž si řekne „ano“ 3. září 1921 v oddací síní v Horton Bay v Michiganu, mu evokuje vzpomínky na Agnes.

„Hned jsem věděl, že je to žena mého života,“ svěřuje se Hemingway kamarádům nedlouho po prvním setkání se svou budoucí manželkou.

Zrzka, která stála za hřích

Hadley je o osm let starší zrzka, která spisovateli doslova učaruje. Doba prvního sňatku Ernestovi přináší nejen syna Jacka (1923–2000), ale i novou vlnu existenciálních otázek.

Na cestách Evropou má čas vzpomínat na válečné zkušenosti i přemítat nad absurditou války, osamělostí lidského boje, nad vlastními slabostmi a především nad hranicí života a smrti.

Co napoví otcova sebevražda?

I s druhou ženou mění Hemingway svůj pohled na život. Přísná protestantská výchova z dětství mizí v nedohlednu, když se na scéně objeví Pauline Pfeifferová (1895–1951). Kvůli ní Ernest konvertuje ke katolické víře, ona mu naopak dá dva syny.

Ve stejné době ale smrt zaklepe na dveře znovu nebo spíše na okno do světlíku. To padá Hemingwayovi na hlavu, kde mu zanechá hlubokou jizvu. Zubatá však obchází dál jeho rodinu a do svých spárů chytá spisovatelova otce. „Zřejmě skončím jako on,“ tvrdí v zármutku Ernest trpící po tátově sebevraždě.

Utopený v lahvi

Na prahu života a smrti se Hemingway vyskytuje brzy po rodinném traumatu během ošklivé automobilové nehody. Vyvázne živý, ale s fatálně pochroumanou rukou. Má nervy poškozené natolik, že se bolest rozhodne zahánět pitím, kterého už se nikdy nedokáže vzdát.

Jeho psaní i psychika jsou tak vystaveny těžké zkoušce. Neštěstí ale vrhá spisovateli klacky pod nohy nadále!

Nebezpečné volání divočiny

Co Ernesta Hemingwaye láká, aby odcestoval do Afriky? Je to snad další volání smrtky? Zde totiž onemocní úplavicí, která mu způsobí vyhřeznutí střeva a on tak opět málem zemře! Jako by však otřesné zážitky jen posilovaly jeho touhu po adrenalinu.

Hemingway si kupuje loď a vydává se na dobrodružnou plavbu Karibikem. Navíc přijme místo zahraničního dopisovatele novinářského svazu NANA (North American Newspaper Aliance) v průběhu španělské občanské války.

Měsíce strávené v Madridu tak poznamenává i další vysněné dobrodružství – vydatné bombardování.

Pomůže vyhrát druhou světovou válku

Sotva se spisovatel i s třetí manželkou Marthou Gellhornovou (1908–1998) usadí v kubánské Havaně, vábí ho znovu děsivý úsměv zubaté. Přichází druhá světová válka.

Namísto povalování na karibských plážích tak Hemingway brouzdá po pobřeží při vylodění v Normandii. Boje odnese zápalem plic a dlouhou rekonvalescencí. Mezi zdi nemocnice se však po válce vrací znovu – s otřesem mozku po další autonehodě!

Prokletí rodu Hemingwayů

Obchází snad Hemingwayův rodinný klan prokletí? Drama druhé světové války střídá zdrcující série autonehod, která zasahuje celou rodinu, včetně druhého syna Patricka (*1928).

Spisovateli navíc umírá jeden literární přítel za druhým a on se topí ve stále temnějších hloubkách svých depresí. Pochroumaná psychika se odráží i na jeho zdraví a Hemingway tak bojuje kvůli alkoholismu s cukrovkou.

Strážní andělé v pohotovosti

Když přeje Ernest Hemingway své čtvrté ženě Mary Welshové (1908–1986) krásné Vánoce a věnuje jí jako originální dárek vyhlídkový let nad Belgickým Kongem, zřejmě nepředpokládá, že ji i sebe vystavuje dalšímu smrtelnému nebezpečí.

Zatímco se manželé kochají pohledem na fascinující vodopády, nastanou nečekané komplikace a letadlo se začne řítit k zemi. Hrozivý pád ze stovek metrů přežijí jen o vlásek – Ernest s dalším poraněním hlavy a Mary s polámanými žebry. Andělé strážní mají však nadále plné ruce práce.

Druhý pád k zemi

Hemingwayovi pro sebe chtějí vyhledat pomoc v ugandském městě Entebbe. Proto opět míří na palubu letadla. Smrt ale napíná všechny své síly, aby spisovatele ulovila. Letadlo při vzletu exploduje a označkuje nešťastný pár těžkými popáleninami.

Ernestova hlava opět svádí těžký souboj, když z ní po silném otřesu mozku uniká mozková tekutina. Na chvíli se zdá, že zubatá vítězí a noviny se plní spisovatelovými nekrology.

Pánem svého osudu

Ernest Hemingway se ale nehodlá vzdát a chce si o svém osudu rozhodnout sám. Snad kvůli vyčerpávajícím mnohonásobným zraněním i alkoholu neustále kolujícímu v těle stíhá spisovatele paranoia.

„Pořád mě sleduje FBI,“ přesvědčuje svou ženu, která ho raději odveze na léčení. To však literáta zcela zlomí. Onoho osudného červencového dne schází muž do suterénu domu. Je jen šedým stínem své bývalé hvězdy.

Uchopí svou loveckou brokovnici a v předsíni si vystřelí mozek z hlavy. Opouští tento svět v náruči smrti, které se jej podaří konečně ulovit.