Cukr považují mnozí z nás za samozřejmost, bez které si svůj všední den nedokážou představit. Kdy se ale začal používat a čím jsme sladili předtím?
Mezi nejstarší sladidla u nás patřil med, ovoce, ale třeba i šťáva z mízy stromů či sušená řepa nebo mrkev, jež se také vyznačují sladkou chutí.
Překvapivě se kdysi sladily dokonce i masité pokrmy, „Ve střední Evropě můžete s cukrem počítat už v 15. století – v nejstarších českých kuchařských knihách je již zaznamenán, sloužil však spíše jako druh koření.
Doporučoval se nejen do jídel z mouky, ale také k masu a rybám,“ uvádí současná česká historička Magdalena Beranová.
Na šlechtických dvorech zavařují
Cukrová třtina se na konci 15. století pěstuje ve Středomoří, odkud se dál dostává do Evropy. Na cukroví se začíná používat ve 2. polovině 16. století. O století později už se na šlechtických dvorech zavařuje ovoce s cukrem. Později se ale třtina dováží z Ameriky.
Nedostatek třtiny
Když francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) 21. listopadu 1806 vydává tzv. Berlínský dekret o kontinentální blokádě Anglie, Angličané odpoví blokádou francouzských přístavů. Důsledkem je mimo jiné i nedostatek cukrové třtiny.
Začíná se proto vyrábět řepný cukr. Dodávky amerického třtinového cukru se pak obnovují až po roce 1830.