5. září 1977 vyrazila na svou cestu vesmírná sonda Voyager 1. Vědci původně předpokládali, že dříve či později s ní ztratí kontakt a sonda se navěky ztratí v neznámých částech vesmíru. Ale i dnes, po pětačtyřiceti letech, je sonda stále v kontaktu se Zemí.
Za tu dobu se dostala mnohonásobně dál, než kterékoliv z naší planety vypuštěné těleso.
V současnosti se nachází více než 145 astronomických jednotek od Země, čili více než 21 miliard kilometrů.
VYRAZILA S POSELSTVÍM
Když sonda Voyager 1 startovala, nesla na své palubě mimojiné i pozlacenou gramofonovou desku.Ta má sloužit jako poselství mimozemským civilizacím, které se s ní na její cestě setkají. Poselství obsahuje 115 obrázků zakódovaných v analogové formě.
Zbytek nahrávky tvoří zvukový záznam. Zachycuje pozdravy v pětapadesáti různých jazycích včetně češtiny, ukázky západní i východní hudby a další kulturní skvosty naší planety.
Voyager 1 na své misi prozkoumal Jupiter a Saturn a jeho měsíce a poslal k Zemi tisíce snímků. Následně zamířil na své pouti za hranice Sluneční soustavy. 25. srpna 2012 NASA oficiálně potvrdila, že sonda Voyager 1 opustila sluneční soustavu.
CO BUDE DÁL?
Cesty sond Voyager, kam patří i o něco dříve vypuštěná Voyager 2, mimo Sluneční soustavu plánovány nebyly, stejně tak nebylo očekáváno, že sonda tak dlouho zůstane v kontaktu.
Podle současné dráhy a propočtů by se sonda Voyager 1 a hvězda Gliese 445 v souhvězdí Žirafy měly vzájemně míjet ve vzdálenosti 1,6 světelných let za asi 40 000 let. Pokud bude v té době na naší planetě ještě život, viditelné to pro nás ale bude jen stěží.
Pokud sonda přežije až do té doby, začne nakonec obíhat kolem středu Mléčné dráhy a hypoteticky se jednou do Sluneční soustavy vrátí. Ta už tou dobou bude ale téměř jistě vypadat zcela jinak než dnes.
Očekává se, že jakmile Slunci začne docházet zásoba vodíku a hélia, jeho vnější vrstvy se začnou nekontrolovatelně rozpínat a pohltí pravděpodobně všechny planety až po Mars. Ze Slunce nakonec zbyde smrštěné jádro – bílý trpaslík – než i ono vychladne a zahyne
Tou dobou už na planetě Zemi však život existovat nejspíš nebude. Přibližně za 1,1 miliardy let se Slunce kvůli ubývání zásob začne nepatrně rozpínat, což ale i přesto způsobí vypaření všech oceánů na Zemi a postupně zánik všeho života.
