Když 10. června 1990 odlétal z letiště v Birminghamu let British Airways číslo 5390, nemohl nikdo tušit, že jeho plánovaný let do Málagy skončí událostí, jaká téměř nemá v historii letectví obdoby.

Kapitán Timothy Lancaster byl za letu vysán ven z kokpitu letounu. A co je ještě neuvěřitelnější, přežil to.

Nehoda letu 5390 je dnes ve světě letectví známá jako pravděpodobně nejbizarnější nehoda historie, a je s podivem, že při ní nikdo nezemřel.

ŠPATNĚ VYMĚNĚNÉ OKNO V KOKPITU

Všechno to začalo při předcházejícím letu. Čelní sklo letounu totiž poškodily kroupy, ale protože už následující den mělo odletět do Španělska, mechanici měli na výměnu skla jen jednu noc.

Protože ale měli tu noc práci i na jiných letadlech, nabídl se pracovník hangáru, že sklo vymění sám. Jeho nadřízený po dokončení výměny jenom podepsal protokol o provedené opravě.

Aniž by to však tušil on i mechanik, který výměnu prováděl, dopustil se osudové chyby. Když vymontoval šrouby, všiml si, že některé jsou poškozené, a rozhodl se, že všechny vymění.

Nepodíval se ale na jejich správnou velikost do technické dokumentace letadla a zamířil se šrouby rovnou do skladu.

Tam ve tmě vyhledal pytel náhradních šroubů, ale při porovnávání pod světlem baterky si nevšiml, že šrouby, které vzal ze skladu, jsou o několik milimetrů užší než ty původní.

BOJ O LETADLO I ŽIVOT KAPITÁNA

Katastrofa tak byla na spadnutí. Druhého dne odletělo letadlo z letiště v Birminghamu a začalo stoupat do letové hladiny.

V kabině i kokpitu byl udržován normální tlak, ale jak letadlo stoupalo a v jeho okolí tlak stále klesal, stlačený vzduch uvnitř letadla působil na okno v pilotní kabině stále silněji. Ve výšce 5300 metrů užší šrouby nevydržely a okno se utrhlo.

Kapitán Lancaster nebyl připoutaný a unikající přetlak ho doslova vymrštil z kokpitu letadla ven do prostoru.

Jeho nohy se však zachytily o knipl, zatímco jeho samotného vichr přirazil zvenčí k trupu letadla.

Tlak kapitánových nohou také odpojil autopilota a letadlo se začínalo propadat, kromě toho přes hustou mlhu způsobenou prudkou dekompresí nebylo v kokpitu skoro vidět a téměř se tam nedalo dýchat.

Stevard Nigel Ogden, který právě vstupoval do kokpitu, když se okno utrhlo, popadl kapitána za kotníky, aby nebyl vymrštěn ven úplně. V takovém případě ho mohl nasát motor letounu.

Druhý pilot Alastair Atchinson odpojil autopilota, vyslal nouzové volání a začal klesat do nižší letové hladiny, kde bylo víc kyslíku pro piloty i cestující.

Věděl, že musí co nejrychleji přistát, dřív, než se stane s letadlem něco dalšího. V té době pravděpodobně nevěřil, že kapitán, který vlál zvenku přišpendlený nad kokpitem, může být naživu, ale byl.

Ogden ho držel ze všech sil, zatímco ostatní stevardi připravovali vyděšené cestující na nouzové přistání a Atchinson hledal nejbližší vhodné letiště. To bylo v Southamptonu.

Atchinson tam po dvaceti minutách dokázal s poškozeným letadlem a za situace, kdy sotva viděl proti vichru prohánějícímu se kokpitem, bezpečně přistát.

KAPITÁN JAKO ZÁZRAKEM PŘEŽIL

Zatímco o cestující se staral personál letiště, kapitána Lancastera zdravotníci okamžitě převezli do nemocnice. V první chvíli měli za to, že je mrtvý, ale i když je to k neuvěření, kapitán utrpěl pouze omrzliny a pohmožděniny a zlomeninu pravé ruky a zápěstí.

Za méně než pět měsíců se vrátil znovu do kokpitu a jako dopravní pilot létal až do roku 2008. Atchinson, Ogden a další letuška Susan Gibbinsová obdrželi vyznamenání za mimořádnou odvahu a Atchinson navíc obdržel nejvyšší letecké vyznamenání za mimořádné pilotní umění.

Později o tom řekl, že ani ta nejhorší situace, kterou v kariéře pilota zažil, se nedala srovnat s těmi dvaceti minutami od vyražení okna do přistání v Southamptonu.

Krátce po nehodě odešel z British Airways a létal pro společnost Jet2 až do svých 65 let, kdy odešel do důchodu.