Co víme o lidech žijících v dobách 8000 až 5000 před naším letopočtem? Kupodivu i to, že znají opium. Prvními velkými pěstiteli máku jsou mezopotámští zemědělci.

Opium se časem díky obchodníkům ze Sýrie šíří po Asii. Již v sedmém století před naším letopočtem se prokazatelně používá k tišení bolesti. Tenhle recept převezme i staré Řecko a Řím.

Mnohem později, v 18. století, se na opiové vlně z Indie svezou Angličané a kouření téhle drogy je k vidění takřka na každém rohu i v Číně.

Čína v marné snaze omezit drogovou smršť, při které se stane závislých 20 milionů jejích obyvatel, zakazuje opiový obchod s Velkou Británií – a to už na dveře klepou opiové války ve 40. a 50. letech 19. století.

Pozdravy ze sjeté fronty

Co je ve své době nejlepší poslat kamarádům a příbuzným bojujícím v první světové válce? V těch lepších obchodech seženete dárkovou kazetu „příteli na frontě“.

Obsahuje injekční stříkačku a morfin (případně kokain). Morfium je opiát, tedy alkaloid obsažený v opiu.

Tvoří zhruba 10 procent hmotnosti surového opia. Velící důstojníci sice brzy tyhle „dárečky“ zakážou, ale černý trh si najde své cestičky.

Netřeba dodávat, že po konci války rostou v USA i Evropě kliniky na léčbu závislosti jako houby po dešti.

A co je vlastně opium? Zaschlá šťáva z nezralých makovic máku setého. Makovice se speciálním nožíkem naříznou a vytéká z nich lepkavý latex, který na vzduchu tvrdne na hnědou hmotu.

Opiáty pak zahrnují již zmíněné morfium, ze kterého se vyrábí heroin, populární kodein, který zastavuje průjmy a tiší bolest a méně známé opiáty jako noskapin, papaverin, či thebain.

Pokud byste chtěli zkusit opium jako takové, můžete si zajet třeba do Indie. Tam je v oblibě opiová kulička zvaná galí, která se dává pod jazyk a zapíjí silným čajem.