Pokud byste ji na sebe nanesli v čerstvém stavu, lidé by se vám obloukem vyhnuli. Šíří totiž fekální zápach. Ale po době zrání voní teple a hřejivě a bývá součástí mnoha parfémů.

Během staletí o ní kolovaly divoké teorie a ani dnes není zcela jasné, jaký proces stojí za jejím vznikem.

Ambra je ceněným obchodním artiklem přinejmenším od středověku, ale ani dnes se o ní zdaleka neví všechno. Podle vědců pochází z velrybích útrob a je vytvářena pravděpodobně v jejich trávicím traktu, často se o ní mluví jako o „velrybích zvratcích“.

Podle vědců ji však produkují pouze vorvani a odhadem jen jediné procento z nich. Po stovky let přitom považovali přírodovědci a další odborníci teorii o tom, že by ji mohly produkovat velryby, za velmi nepravděpodobnou.

A to navzdory tomu, že byla nacházena na plážích a námořníci tuto látku získávali z mrtvých velrybích těl.

Odkud se bere?!

Muslimští autoři cestopisů z 9. století se domnívali, že velryby pravděpodobně konzumují látku vyprodukovanou jiným způsobem a později ji znovu vyvrhnou a tento názor byl přijímaný po několik dalších století.

Ve 12. století zprávy z Číny naznačovaly, že ambra jsou sušené dračí sliny. Encyklopedie bylinných léků Hortus Sanitatis (1491) pak přišla s teorií, že ambra je mízou ze stromů, druhem mořské pěny nebo určitý druh houby.

V dalších obdobích různí učenci navrhli, co všechno by ambra mohla být: třeba ovoce, drahý kámen nebo rybí játra. Do poloviny 17. století existovalo o ambře celkem 18 různých teorií!

Tento zmatek mohl pramenit ze skutečnosti, že tato hmota může mít různou podobu. V čerstvém stavu je černá a viskózní, ale časem ztvrdne a získá světlejší odstíny hnědé, šedé nebo bílé barvy i příjemnou vůni.

Do voňavek, zmrzliny i proti moru

Zaznamenané nálezy se pohybovaly od velikosti drobných oblázků o hmotnosti pouhých několika gramů až po balvany o velikosti člověka.

Arabové, kteří přijali ambru jako lék už přinejmenším v 9. století a později z ní udělali ceněnou přísadu do parfémů, představili tuto látku západní civilizaci a ambra se pak těšila po celý středověk velké oblibě.

Během pandemie moru, která se Evropou přehnala ve 14. století, si příslušníci bohatých vrstev zavěšovali na krk nebo na opasek kousky ambry v mylné domněnce, že může udržet nemoc v uctivé vzdálenosti od nositele tohoto přívěsku.

O tři sta let později prý britský král Karel II. Stuart (1630-1685) rád jedl ambru s vejci. Ambra je také uvedena jako přísada v nejstarším známém receptu na zmrzlinu na světě a v receptu na punč ze 17. století.

Tajemství zvyšuje cenu

Jedním z hlavních faktorů velké poptávky po ambře byl její tajemný a nejistý původ. Skutečnost, že lidí nevěděli, odkud pochází a kolovalo o ní hodně příběhů, zvyšovalo její hodnotu. Kde vzniká, to už se ví.

Ale přesný proces vzniku je stále zahalen tajemstvím. Při studiu ambry tak měli možná větší úspěch spíše chemici než biologové, kterým se podařilo vyrobit synteticky některé její chemické složky.

I když se široce používají při výrobě parfémů, nemohou se vyrovnat přírodnímu originálu.

Jak se stát boháčem

Zájemci o přírodní ambru však nejsou jen výrobci parfémů, zájem o ni mají také majetní lidé na Středním východě, kde se jí přisuzují afrodiziakální vlastnosti, a na indickém subkontinentu, kde je součástí ajurvédské medicíny.

Ambra je drahou surovinou a kdo jí chce užívat, musí za toto privilegium zaplatit. Například kus ambry o váze 127 kg, nalezený v roce 2021 rybáři u pobřeží Jemenu, měl hodnotu 1,5 milionu dolarů (asi 34 milionů korun).